Avenger? Rather Agent

EPILOG

*o několik let později*

Procházím se po Central Parku. Chyběl mi ten ruch New Yorku to jo, ale jsem s mým životem spokojena. Pracuji v překladatelské firmě, za tech několik let jsem se dostala na post zástupkyně hlavního ředitele naší nadnárodní společnosti. Proto jsem ve státech, jsem tu na pracovní cestě a tak toho využívám a procházím si má oblíbená místa.

Prohrábnu si mé nabarvené zrzavé vlasy a jdu dál když do mě někdo vrazí. "Omlouvám se, nedával jsem pozor." Zastaví se vysoký blonďák a prohlédne si mne. "To je v pořádku, nic se nestalo." Usměju se. "Kde jsi Steve?" Dojde k nám i Bucky a drží se za ruku s Natašou. No to mě podrž. "Omylem jsem vrazil tady do slečny.. klidně běžte akorát vám křením.." on mě poznal, proto je posílá pryč. "Jak myslíš.. zatím." Rozloučí se Nat a společně s Buckym jdou pryč, ještě se na ně usměju a pak se znovu podívám na Steva. "Je to dlouho." Přikývnu a on mě obejme, oplatím mu to. "Ne že budeš bulet Rogersi." Rýpnu si protože vím že měl v očích slzy. "Pořád stejná. Jak se máš?" Odtáhneme se. "Dobře.. co zajít na kafe? Můžeme pokecat." Navrhnu a jemu se na tváři rozleje úsměv.

"Pořád tomu nevěřím.. Bucky a Nataša?" Povídáme si už asi hodinu. "No jo, mají toho dost společného a tak se to nějak stalo. Už spolu budou skoro dva roky." Otevřu pusu, co se divím stejně jako můj život jde dál i ten jejich. "A nějaká paní Rogersová?" Usměju se a jemu povadne úsměv. "Očividne mám štěstí na holky se kterými nemůžu být.. nikoho nemám." Povzdechnu si, mám to stejné. Ani po sedmi letech jsem si nikoho nenašla. Většinou to byly tak půlroční vztahy ale nic dlouhodobého. "Někdo se určitě najde. Promiň ale už budu muset jít, mám ještě zavolat šéfovi z hotelu." Zvednu se protože už máme zaplaceno. "Doprovodím tě." Nic nenamítám a jdeme k mému hotelu. Cestou si povídáme o všem možném.

"Ráda jsem tě viděla." Usměju se u dveří mého pokoje. "Já tebe taky." Nakloní se ke mně aby mi dal pusu pusu na tvář, jenže já jsem já a nikdy se neponaučím a tak natočím hlavu a políbím ho. Ten polibek byl to co bylo potřeba. Odtáhli jsme se od sebe a tím jsme to ukončili, byl to polibek na rozloučenou. "Pozdravuj ostatní.. možná zase někdy.. ahoj." Otevřu dveře pokoje a Steve se jen usměje. "Ahoj." Vydá se pryč z hotelu. Zavřu dveře pokoje a tím zavři dveře mého minulého života.

**
Po třech dnech už jsem znovu na letišti a letím zpět do Austrálie. Sedím vedle mladého muže. Jmenuje se James Steven a je to blonďák, větší náhodu by někdo opravdu těžce hledal. A já bych asi těžko předvídala že během dvou let spolu procestujeme Asii, vezmeme se a narodí se nám dcera Natalia.

***
Já to dopsala! Prosím fanfáry a potlesk. Mám ten příběh ráda ale nastaly opravdu krušné chvíle a já nevěděla co psát, ovšem bylo mi lito ze to tak dlouho stoji na místě. Snad se vám příběh líbil a třeba zase někdy u jiného výtvoru mé fantazie. Děkuji za podporu a nervy co jste se mnou měli ♡♡