Avenger? Rather Agent

8.

"Za deset minut výsadek. Zpátky se máte dostat sama." Ozval se hlas pilota a já se šla připravit na akci. Po deseti minutách, které utekly rychleji než kdy jindy, jsem vystoupila z letounu a rozhlédla jsem se po New Yorku.

Když to vezmu přes střechu tak to bude nejlepší a budu nejrychleji u hlavního počítače. Tak už něco dělej. Nesnáším moje podvědomí! Vydala jsem se na budovu vedle a přes ni jsem se vydala k Avengers Tower. Člověk by neřekl, že je tak vysoká, když se na ni dívá ze spodu. Dostala jsem se k hlavnímu počítači a připravila jsem si flesku. "Fajn budu mít dvacet vteřin než zjistí že tu jsem, půl minuty než zjistí kde jsem a do minuty tu někdo bude. Nádech výdech Isabell tohle dáš."  Vydechnu, vložím do počítače flešku a začnu se procházet dokumenty a nechám stahovat data.

*NATAŠA*

"Starku! U hlavního počítače někdo je!" Zakřičím na něj a vyběhnu k výtahu abych se dostala do určitého patra. "Jarvisi dej tam protokol V12!" Slyším jak řekne a jedu výtahem nahoru. Vystoupim z výtahu, do ruky si vezmu zbraň a jdu k hlavnímu počítači. Posledních pět dní tady ve věži a někdo se musí o něco pokoušet, že je to baví. Dojdu do dveří, namířim zbraň na osobu u počítače a zaseknu se když v krátkovlasé brunetce poznám Rebecu.

*REBECA*

"Dělej, dělej.." 74% a ta agentka už jede výtahem nahoru, jak je možný že jsou tak rychlí?! Stahování jde dobře, ale všimnu si, že se tam stáhnul i virus, který se roznese do sítě ve které bude ta fleška otevřená a ukáže jim kde se nachází, skvělý. 95% a agentka vejde do dveří. Zdálo se mi to nebo se zasekla když mne viděla?

"Ustup od toho počítače." Řekne pevným hlasem a já se ani nehnu, pokud po mne vystřelí tak tu kulku jednoduše zastavim. "Slyšelas?" Stahování se dokončí, já vytáhnu flešku, dám si jí do kapsy a o krok ustoupím. "Co tu chceš?" Jahody se šlehačkou, vnitřní facepalm-teď. Mlčím a couvám k oknu. "Ani se nehni." Nabije, ale to mne nezastaví a já proskočím oknem, letím dolů. Člověk by se divil jak uklidňující pocit to je. Použiji schopnosti a pár metrů před dopadem na zem zpomalím pád, dostanu se na zem a pak se dám na útěk.

*TONY*

"Beru si ji." Řeknu a v obleku Iron Mana vyletím za dívkou o které Romanoffová řekla že je to Rebeca. Že by se najednou objevila? To se mi nezdá, i když je možné vše. Letím za ní a ona po mne pošle plameny, fajn tohle jí je dost podobné. Najednou mi zmizí z dohledu v mase lidí a já ji nemohu najít. "Dohajzlu!" Řeknu i v komunikátoru a už si připravuji další ze skvělých vět, kterými vždy odpálkuju Kapitána, ale pak mi dojde že zmizel a nic o něm nevíme, pitomá Sibiř.

*REBECA*

"Dej mi tu flešku." Ozve se za mnou robotický hlas. Bohužel se mi nepovedlo, se mu ztratit v davu lidí a pak zmizet v postranní uličce, která je bohužel slepá. "No tak, bude to?" Namíří na mne dlaň a já mlčím, stejně jako před agentkou předtím. Začnu se mu hrabat v hlavě a narazím na vzpomínky kde, jsem já? Co to sakra je?! Najednou mne dostane na zem zvuková vlna, která mi způsobí v hlavě neskutečnou bolest, kterou jsem už jednou zažila, na letišti. "Promiň Beco, musel jsem." Najednou mne přemůže únava a upadnu do bezesného dlouhého spánku.

*TONY*

"Nemusel si do ní střílet tu uspávací šipku." Protočím očima, není tu Cap tak je tu Widow, skvělý. "Jinak bych ji sem nedostal. Bylo to pro bezpečí všech. Už není důvod proč ji nalhávat že je někdo kdo není, patří k nám." Nataša to vzdá, ano opravdu to vzdala.

Sledujeme Rebecu, která spí ve vyslýchací místnosti, nedá se nic dělat, chtěla ukrást data to znamená že dělá pro druho stranu. Začala se probírat a Romanoffová se za ní vydala a my ostatní jsme zůstali za zatmaveným sklem.

*REBECA*

Moje hlava. Přestává mne bavit jak se poslední týdny budím s bolestí hlavy. Kouknu ke dveřím do kterých vejde ona agentka, Nataša myslím nejsem si jistá jménem, ale vím že ji znám. "Rebeco?" Řekne a posadí se na židli naproti té mé za stolem. Mlčím, nemám co říct. "Pro koho jsi měla získat ta data?" Něco mi říka ať jí všechno vyklopím, ale druhá moje stránka nemůže, ne že bych byla schizofrenik. "Můžeš mi věřit, nic se ti nestane." Mluví tak klidným tónem hlasu že se tomu až divím, přeci jsem se k nim vloupala a ukradla jim data ne?

Strašně mne začne bolet hlava a bolest se zvětšuje. Otočím se k zrcadlu, což je vlastně sklo přes které mne sledují ostatní, a dívam se přesně na dívku co mi tu bolest způsobuje očima, ve kterých se mi objeví oheň. "Přestaň!" Zakřičím, stoupnu si a vykročím směrem ke sklu. Cítím jak ji to samotnou bolí a pomalu ji dostanu na zem. "Nikdy se mi nesnaž dostat do hlavy!" Zakřičím a když si jsem jistá, že leží na zemi a nic mi už dělat nebude tak si jdu sednout do rohu místnosti a všechno kolem sebe ignoruji.