W.A. a Král Stínů

2. kapitola - Nový svět

Anny běžela dlouhými chodbami, zdobenými zlatem a obrazy od studentů. Na jednom byli vyobrazení draci v ohni a na dalším dívka, co plavala hluboko pod hladinou moře. Byly jich tu spousty, ale Anny neměla čas si je prohlížet. Stropy byly vysoké, lustry obrovské jako na zámku a kolem chodili studenti a smáli se.

Běžela za Flamem po dlouhých točitých schodech do věže, kde byly jedny dveře s nápisem „ředitelna". Flame se proměnil zpátky v kluka a otevřel dveře. Naznačil Anny, ať vstoupí, a tak tedy vstoupila. Vlevo od dveří bylo veliké francouzské okno s výhledem na dvůr, naproti byl velký stůl, u kterého stál mohutný chlap v obleku a zdi nebyly vidět za knihovnami.

Anny se hned začala ptát: „Co je tohle za místo? A co jste mysleli tím 'lidi jako já'?" „Flame, to je ona?" Zeptal se ředitel. „Ano, pane." Odpověděl Flame. „Nemluvte jako bych tu nebyla.." Upozornila je Anny. „No jsi ve Wildfirově akamedii a lidi jako jsi ty jsou děti vládců, a ročních období." řekl s klidem ředitel a Anny na něho jen nechápavě hleděla. „Tos jí to nemohl říct cestou, Flame?" Tázal se ředitel. „Já myslím, že cestou ještě těžko pobírala, že jsem se s ní přenesl, pane." Odpověděl Flame. „Já to ještě nepobrala do teď.." Řekla potichu Anny. „Jsi dcera vládce, drahá Anny." Odvětil ředitel. „To je sice strašně super, ale kdo ti vládci jsou, nebo spíš čeho vládci to jsou?" řekla Anny nechápavým hlasem. „Vládci jsou nadlidi, něco jako v řecké mytologii bohové, je jich deset Den, Noc, Oheň, Voda, Vítr, Země, Temnota, Světlo, Blesk a Sníh. Ty jsi zřejmě dcera Ohně. Vyskytli se při zrodu země, jsou to nejmocnější bytosti na planetě. Nikdo moc přesně neví, kde sídlí, ale říká se, že někde v Kordylérách." řekl ředitel a Anny se to celé snažila pobrat. „Je trochu pomalejší, jak se zdá." uchechtne se Flame. „Jak rychle by jsi to pobral ty,... ty chytrej? Za necelý dvě hodiny jsem zapálila jen tak děcák, dozvěděla jsem se, že se lidi můžou měnit v nějaký divný ptáky...." „Fénixe" skočil jí do řeči a dodal Flame „....a že můj otec je nějaký vládce Ohně" řekla trochu naštvaně Anny a Flame na ní uznale pohlédl. „Flame tě sem přivedl, aby ses naučila ovládat své síly a bránit se, dám ti rozvrh a klíče od tvého pokoje. Budeš tam mít spolubydlící a kdybys něco potřebovala, zavolej Flama." Řekl ředitel a podal Anny věci. „Jo, děkuju.. a kde je..." Chtěla se zeptat Anny, ale ředitel jí skočil do řeči: „Tvůj pokoj? Flame tě tam dovede." Počkat...říkal jste bránit? Před čím?" zeptaka se vydešeně. ,,Už jsi" řekl ředitel a ignoroval její otázku. Anny se podívala na Flama, pak ještě jednou poděkovala a následovala fénixe do pokoje.

Sešli schody. Flame jí ukázal, kudy jít a vrátil se zpátky do věže. Šla různými chodbami a konečně si to tam pořádně prohlédla. Došla až ke svému pokoji a odemkla. Pokoj měl vysoké zdi a bílé stěny. Byly tam tři postele, každá z nich měla vlastní závěs a u jedné z postelí velké okno. Na podlaze ležel červený koberec, vpravo od postelí stála jedna velká skříň a vedle zrcadlo. Vlevo od postelí byly dveře do koupelny a u druhého okna pracovní stůl.

U jedné z postelí stála menší dívka s černými a rovnými vlasy dlouhými po ramena. Některé části její kůže byly pokryty hadími šupinami. Jedno její oko bylo hadí a žluté a druhé lidské a hnědé.

„Ahoj" řekla dívka s úsměvem a velmi sympatickým hlasem. „Čau....jsem Anny" mávla jí Anny, šla k posteli u okna a položila si na ní kufr. „Mikki" řekla dívka. Anny začala vybalovat a občas se na ní podívá. „Můžu se zeptat... Ty jsi...jako co?" zeptala se opatrně Anny. „Říká se nám kříženci, jsme děti kouzelných zvířat a lidí." odpověděla Mikki s úsměvem. „Už jsi tu někdy byla?" zase se ptala Anny. „Jo, jsem tu potřetí. Miluji to tady, je těžký se odtud vracet do normálního světa. Lidi nejsou moc tolerantní." odpověděla, už bez úsměvu. „Je tu celkem dost dětí, to jsou Vládci takový děvkaři?" zase se ptala Anny. „Ber to takhle, kdo by odmítl vládce? Jsou to něco jako bohové." řekla Mikki a Anny se uchechtla. „Ty jsi čí dcera?" tentokrát se ptala Mikki. „Nejspíš ohně." odvětila Anny. „To by sedělo....No nic musíme jít, už je šest bude večeře a novoroční projev, většinou je to nuda, ale musíme tam." řekla Mikki a usmála se. Obě dívky šly do jídelního sálu....