•SEDMÁ•

874 80 18
                                    

Nadzvedla jsem hlavu a nahodila svůj vážný výraz, to samé udělal Sirius, snažili jsme se působit co nejvíce přirozeně.

Nešlo si ale nevšimnout mých zarudlých očí, které teď připomínaly víčka nějakého králíka. V tento moment bych raději králíkem byla, než scházet schody domoviny Blacků.

Nenápadně jsem Siria chytla za ruku a dodala mu povzbudivý pohled. ,,Zvládneme to" naznačovala jsem rty. Očividně mé snažení pochopil a kývnul mi na odpověď.

,,Snídani máte na stole, a nerada čekám!" Walburga ostře vyjekla a dále pokračovala v urovnávání kravaty svého muže.

Raději jsem nekomentovala její výkřik a posadila se za dřevěný stůl, někdo by však řekl, že tato dřevina jako stůl vůbec nevypadá ale tohle byste mohli říci u všeho nábytku rodiny Blacků.

Tady bylo divné vše, lidi, nábytek, zvyky, povahy, rodina, služebnictvo a nejvíce, nejvíce tady byly divné ty kouzla, která uměl provádět každý, kdo dnes obýval tento obrovský dům, nacházející se na Grimmauldově náměstí 12.

Snídani jsem poctivě zhltala, jelikož to nebylo tak časté, aby vyvrženci jako my, dostávali tolika jídla. Očima jsem tikala z jedné pochoutky na druhou, nemohla jsem si ani vybrat, bylo toho prostě moc, ,,dnes se asi skřítci hodně nadřeli" řekla jsem si potichu, tak aby mě slušelo pouze Sirius.

Když jsem se konečně odtrhla od jídla, ucítila jsem na sobě pohled, gen pohled mi byl tak známý, tak láskyplný... kéžby.
Severus, nepřetrhovaně mě pozoroval a tím mě dostával so rozpaků.

,,Pojď na chodbu"
,,Co chceš?!"
,,Promluvit si"

Náš rozhovor se odehrával v nizrozpytu, protože takhle, by to snáze zjistila Walburga nebo jony člen rodiny.

,,Omluvte mě prosím" kývla jsem hlavou k Severusovi a zvedla se že židle, zasunula ji a vydala se na chodbu, která se nacházela za jídelnou.

,,Cos potřeboval?!" sykla jsem, bylo mi dosti nepříjemné s nim mluvit po takové době.

,,Promluvit si" jeho levý koutek se zvedl a on se jen jemně ušklíbl.

,,Taky jsem zjistila" odsekla jsem mu.,,Cos chtěl, jestli nic, tak já zase půjdu" otočila jsem se a chystala se odejít.

,,Počkej!" křikl na mě z druhého konce chodby.

Ahooj😊
Líbí? Jak se těšíte do školy? Já teda moc ne, z důvodu, že nastupuji na novou školu 😞

Vote i koment potěší💕
Věnování- Cecilie_Potter

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Aug 20, 2017 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Half-Blood PrincessKde žijí příběhy. Začni objevovat