Woodová

13. BLACK vs. BLACKOVÁ

Následující léto jsme překvapivě neodjeli do Rumunska, jako se to stává obvykle a netrávili jsme prázdniny u mamky a taťky v práci. Vlastně si pronajali chatku na pobřeží Madagaskaru, kde nás čekalo nemalé překvapení.
"Strejda Tichošlápek nám bude dělat kuchařku?" uchechtla jsem se, když jsem uviděla velikého černého psa na zápraží. Odpovědí mi bylo varovné zaštěkání.
"Cath, neprovokuj strýčka nebo tě pokouše a ty pak budeš mít vzteklinu," napomenul mě taťka a já se na něj vesele zazubila.
"Nezkoušej mě naštvat, Woode, nebo špatně skončíš," zavrčel na něj Sirius, když jsme vešli do malého domku.
"Jasně, Blacku," odpověděl taťka a vedl nás domkem dál. "Tak tady budete spinkat."
"Takže je asi jasný kde strávím léto," zívla jsem a skočila rovnou do postele.
"V jeskyních pod povrchem plných příšer?" zeptal se taťka s úsměvem, než zmizel.
Zahrabala jsem se ještě hlouběji do postele. "Začnu zítra."

Drahý Charlesi,
moc se omlouvám, že jsem ti tak dlouho neodepisovala, ráda bych se vymluvila na mou pracovní vytíženost, ale to bych lhala. Ve skutečnosti se jedná o tréninkovou vytíženost. Olie velerád přijme veškeré tvé stížnosti, je na ně ovšem už zvyklý od tvých brášků, tak nevím, jak moc ti vyhoví.
Jestli se uvidíme před koncem léta na mistrovství, tak ti všechno povím. Najdi si mě.
Tvá Catharina. (Poškrábej za mě dráčky za ouškama prosím.)

Mamka právě připravovala večeři v dvoupatrovém stanu, když jsme se s Oliverem rozhodli, že prozkoumáme vřesoviště, kemp vedle obrovského stadionu.
"Bože, chce se mi tak neuvěřitelně spát," zívla jsem, když jsme procházeli mezi stany.
"Prospala jsi celé léto," zasmál se Oliver a já do něj strčila. V tu chvíli se zarazil, uviděl totiž naše drahé spolužáky. A pak se všechno stalo tak rychle, že než jsem se vzpamatovala, tak Olie už někam odtáhl Harryho i Rona a já s Hermionou jsme jen zírali na jejich mizející záda.

"Kdybych hrála za Anglii já, nejen že bychom postoupili, ale navíc i vyhráli," odfrkla jsem si, zatímco jsme s Miou procházeli okolo hlučných Irů.
"V tom případě bych vykoupil celý stadion jen abych mohl být jediný, kdo by to viděl na vlastní oči," zaslechla jsem za sebou smích.
Když jsem se otočila na patě, vrazila jsem přímo do Charlieho. "Opatrně, Catharino."
"Vyděsil jsi mě, Charlesi," vytkla jsem mu a uraženě se zahleděla do dálky.
"Omlouvám se, slečno Woodová." Udělal malé neohrabané pukrle, než se otočil na Miu. "Ginny už na tebe čeká ve stanu."
"Ráda jsem tě viděla," zavolala jsem na ní, než zmizela. "Přišel ti můj dopis?"
Charlie se pousmál, než jsme znovu pokračovali v chůzi. "Četl jsem ho snad tisíckrát."
"Tomu nevěřím," vyplázla jsem na něj jazyk.
"Věř, opravdu to myslím vážně," zasmál se.
Zlehounka jsem pokrčila rameny. "Byli jsme na Madagaskaru, no a nebyl moc čas. S taťkou jsme prozkoumávali jeskyně, zatímco Oliver nedělal nic jiného než že mě nutil celé léto běhat s ním po džungli. Nevěřil bys, kolikrát jsem se ztratila jen protože jsem o něco zakopla. Bráška mě pak musel zachraňovat, mamka mu pokaždé řekla, že je to jeho chyba a že s tím měl počítat. Myslím, že se docela bavili, když ho nutili mě hledat."
"Tomu věřím," potvrdil mi svým kouzelným pohledem.
"Jednou jsem v džungli strávila tři dny, ale to protože jsem se před Oliem schovávala. Jsem si jistá, moc by se ti tam líbilo. Nikdy jsem na vlastní oči tolik přenádherných tvorů neviděla."
Pomalým tempem jsme došli až k našemu stanu. "Už bych měla jít."
Charlie mě ještě na chvilku zastavil. "Co bys řekla na malý noční setkání? Třeba zítra, ve tři u lesa?"
"Zní to moc lákavě," přitakala jsem a ucítila, jak mi růžoví vlasy.
"A přijdeš?" zeptal se rádoby ležérním hlasem, zatímco si prohraboval vlasy.
"Jestli do té doby skončí zápas, pak ano," slíbila jsem, než jsem vlezla do stanu.

Všichni už spali, jen já kontrolovala hodinky, ale probral mě hluk. Vyletěla jsem ze stanu, abych uviděla svět ozářený ohni. Mamka byla hned za mnou. "Co se to děje?"
"Jdu jim pomoct!" vykřikla jsem a vběhla s hůlkou v ruce přímo do davu, který všechen probudil jedním směrem.
"Cath!" slyšela jsem za sebou křik mamky, ale ten za chvilku zanikl v tom hluku.
Bylo mi jasné, že tam určitě bude někdo, kdo se rve nebo vyvolává konflikty, ale jednoduše jsem to chtěla vidět na vlastní oči a zasáhnout.
Věděla jsem, že Charlie tam taky někde bude, určitě stejně jako dvojčata, ale nepřemýšlela jsem nad tím, když jsem je chtěla zastavit.
A když jsem opravdu uviděla jednoho z nich, jednala jsem bez váhání. "Petrificus-"
"Mdloby na tebe!"
Paprsek prolétl kolem mě, ale než jsem stihla zareagovat, už jsem neviděla nic než temnotu.

"Kde jsi jí našel?" zaslechla jsem tichý hlas.
"Ležela mezi troskami stanů. Někdo z nich ji musel omráčit." Charlie.
"U Merlina," zaklel další hlas. Taťka. "Nedivím bych se, vždyť nás přímo bytostně nesnáší."
Mamka ihned reagovala. "Myslíš, že-"
"Nevím. Je přece jen naše."
"Moc ti děkujeme Charlie, zachránil jsi jí život."
"Nemáte za co... Měl bych se vrátit, zkontrolovat rodinu a tak. Až se vzbudí, řekněte jí ať mi napíše."
Pak už se ozvaly jen tiché kroky a mě zase pohltil spánek.