Chance.. [Niam] {Texting}

5. Kapitola [ Polož tu flašku! ]

Liam
Už je kolem jedenácté večer a stále nic, spánek nepřipadá ani v úvahu, protože každých Pět minut netrpělivě sleduji mobil, jestli se náhodou neozval. Za celý den jsem mu poslal asi třicet zpráv, ale ani jednu si nezobrazil. Sklíčeně si sednu na barovou židličku v mé kuchyni, která je letos moderně zařízena, když jsem tenhle barák uviděl, hned jsem věděl, že je to pravé ořechové. Sice jsem si začátek svého života musel vykurvit, ale to je jiný příběh.

Hodil jsem nohy na "stůl" a v ruce držel flašku Porského. Neváhal jsem ani minutu a zuby odšpuntoval korek a začal jsem hltat plnými doušky víno, sladká tekutina mi stékala do krku a příjemně tak hřála. Když už jsem držel druhou flašku, rozeznil se zvonek u dveří. „Je otevřeno!!" Zařval jsem přiopilým hlasem a dal si dalšího loka. Když jsem se otočil stál tam snědý elegantní muž s černými vlasy, který se na mě díval těma svýma karamelozelenýma očima.

„Ty vole, brácho, co vyvádíš." Ustaraně si ke mně přisedl a odebral mi flašku z rukou. „Pánn..n Bůh ti nedavá plné prrááavo mi brát mée-ho miláčka!" Vytrhl jsem mu flašku z ruky a přityskl jsem svá ústa na studené sklo láhve. „Kurva, Liame, vzpamatuj se. Co se stalo, žes ze sebe musel udělat prase? Tedy, větší než samozřejmě jsi." Zayn se rozhledl po bytě a zhnuseně se zatvářil. „Kdy jsi naposled uklizel?... Ale to je jedno. Teď mi řekni, co se stalo."
Tak jsem mu vylíčil situaci, ve které se zrovna nacházím, že to malé stvoření se na mě z vysoka vysralo.
Trvalo nám hodinu, než ze mě Zayn všechno dostal, uložil mě do postele a odňal mi od sebe flašky. Jednu jsem si schoval do kalhot, druhou za záda. Jenže ta jedna mi projela nohavicí a když dopadla, tak se rozbila o moji mramorovou podlahu. Divný co, mramor v baráku, ale mně se odjakživa líbil. Nakonec jsem v té posteli stejně skončil a během pár minut spal jak špalek.