V Rytmu Swingu

První část první kapitoly

„Charlotte, vnímáš mě vůbec?" zanotovala vesele Ellie.

Charlotte se narovnala, vykouzlila svůj charakteristický úsměv a řekla: „Co si říkala, drahoušku? Já jsem ty tvé nudné kecy neposlouchala."

„Ha,ha," ušklíbla se sarkasticky, „říkala jsem, že by támhleten dlouhán u krbu stál za hřích."

Charlotte onoho krasavce sjela kritickým pohledem a povzdychla si: „Když myslíš..." pokrčila rameny a vrátila se zpět ke své sklence Bordeaux.

Charlotte se zhluboka nadechla a začala uvažovat nad důvodem její přítomnosti zde. Mohla přeci zůstat doma a konečně zjistit, jestli v sedmé kapitole George skutečně políbí Nancy. Místo toho si ale raději zvolila společnost svých „drahých kamarádek" a jejich snobství.

Její pozornost upoutal vysoký lehce rozcuchaný hoch, který jakoby, sem vůbec nepatřil. Stál ve dveřích, jeho oči se zvědavě rozhlížely po místnosti a na malý okamžik se střetly s jejími.

„Charlotte!" poklepala jí jemně na rameno, „Už zase mě neposloucháš!"

„Co prosím?" zeptala se znuděně a začala prstem ledabyle přejíždět po okraji sklenky.

„Děvče, na co ty myslíš..." prohodila zrzka se značným opovržením a pokračovala dál ve vykládání svých historek z Milána.

Já ti povím, na co myslím, zaznělo jí v duchu, představuji si, jak úžasně musí ten kluk šukat bohaté paničky, aby sem vůbec mohl vkročit. Černovláska svou chlípnou představu spolkla a pokračovala v předstírání zájmu o Ellieniny „napínavé" příběhy.

„Slyšíš to?" zeptala se znenadání Ellie.

„Co?" vrhla na ni nechápavý pohled.

„No tu hudbu." osvětlila situaci kamarádka.

Až teď Charlotte zaznamenala romantickou hru na klavír.

...

Průpovídky nakonec: Dáš si doutník?

Ano jsme tady po DRUHÉ. To jste nečekali, co?

Ta ta tá

Au revoir