V Rytmu Swingu

Druhá část první kapitoly

V rohu stála Ellie a její dlouhán. Charlotte slyšela až ke stolu jejich vášnivý rozhovor - jmenovitě Elliein smích.

„A je ta Vaše práce těžká?" zahihňala se a začala si natáčet pramínek ohnivě rudých vlasů na ukazováček.

Biblická štětka! Zanadávala v duchu Charlotte a pohledem se vrátila zpět k pianu. Nenápadně sledovala, jak hochovy prsty tančí po klávesách jako elegantní baletka na pódiu. Přesně v ten moment, kdy se opravdu zaposlouchala a ztratila se v čase, prořízl nádhernou hru křik umírajícího podsvinčete neboli Elliein hlasitý, přehrávaný smích.

„To je do Nebe volající!" vykřikla znechuceně.

„Snad nehraju tak špatně?" otázal se s dětinským úsměvem na rtech blonďák za pianem.

„Vy se opovažujete mluvit na mě?" vrhla na něj pohrdavý pohled.

„Odpovídat na otázku otázkou je ubohost."

„Když už jsme u těch ubohostí, nechcete si přisednout? Támhle s kamarádkou," namířila prstem do rohu na Ellie, „pořádáme soutěž, kdo si přivede největšího zoufalce. Tamto je ten její."

„V tom případě doufám, že vám pomohu k výhře." Pokrčil mladík rameny.

„Nebojte se, jak se tak dívám, jste ten největší, mám takový dojem, že i nejvyšší zoufalec, který se tady dnes ukázal."

To se ti jen zdá, děvče. Zadíval se na její dmoucí plná ňadra. Znervózněl, když na něj cizí slečinka znovu promluvila.

„Tak jdete nebo tam budete zabírat místo někomu opravdu taletovanému?" vybídla ho a mířila ke stolu, kde již Ellie ochmatávala svého hnědovlasého gentlemana.

„Ellie, mám tu čest ti představit... Teď byste měl říct, jak se jmenujete," pokynula mu rukou.

„Matthew Heats."

Všichni znenadání zmlkly a jejich úsměvy zkameněly.

„Heats? Jako Harry Heats?" málem zakřičela Ellie, „Heats, co vlastní půlku New Yorku?"

„Ano." Vyřkl dramaticky.

...

Prupovídky nakonec: Dáš si doutník?

Teď bychom se měli představit. Ale neuděláme to, protože jsme jako postavy z horroru, u kterých se očekává, že všichni ví, jak se jmenují.

TA, TA, TÁ (my milujem CAPSLOCK)

Au revoi.