V Rytmu Swingu

Druhá část třetí kapitoly

Nikdy před tím nebyla tak vytočená. Za oknem jedoucího vlaku padala ta bílá sračka. Rodina sedící za ní neustále prozpěvovala otravné koledy a číšník pořád ne a ne přinést šálek vařící kávy, který rozhodně nebyl sklenkou Martini, jakou by si v momentálním rozpoložení přála. A jako třešnička na dortu posypaném mouchami, jako další z celé řady schválností, se objevil ON.

„Svět je tak malý!"

Charlotte vzhlédla od časopisu Glance naplněného obvyklou dávkou špatných zpráv, mylných přesvědčení a falešných těhotenství a spatřila jeho. Toho, který by omrdal i kozu při běhu - Lord... Zayn... Winter.

„Bože, řekni, že se mi to jen zdá," vydechla zhnuseně.

S hloupým úsměvem koňomrda na ksichtu si přisedl naproti ní a řekl: „Kdyby se ti to zdálo, tak teď už ležíš na zemi, popadáš dech a matně vzpomínáš na to, co se vlastně odehrálo,"

„A to je přesně ten důvod, proč už spolu nejsme," usměrnila ho a s grácií se zvedla, aby mohla odejít z kupé.

***

Hustě sněžilo a Charlotte naplněna hrůzou vystoupila z chatrné lanovky, semkla víčka a s nervózou očekávala, co se za mohutnými dveřmi horské chaty odehraje. Brána do pekel se náhle otevřela a z chaty vystoupil sám rudohlavý Ďábel.

„Ahoj, Charlotte!" vykřikla Ellie a spolu s polibkem na každou tvář jí darovala objetí. „Očekávala jsem tě už před polednem, zlatíčko. Co ti tak dlouho trvalo?" otázala se s teatrální starostlivostí.

„To víš, byla jsem nucena cestou bojovat s kapsáři, piráty a všeobecnými zvrhlíky... Celou mě to tak zmohlo, až jsem přejela zastávku," odpověděla stejným tónem.

Charlotte se snažila zakrýt znechucené nakrčení nosu, když toho rudohlavého Satana musela obejmou. Její předražené zlaté šaty, v nichž byla obepnuta jako v balícím papíru jí způsobovaly osypky. Objemné bíle boa zakrývající Elliina ramena působilo, jako kdyby někdo stáhnul z kůže Yettiho a potom ho obmotal na budoucí manželku zámožného prokurátora.

„Pojď dál, všichni tě očekávají," ukázala Ellie na hlubiny domu, které nyní na Charlotte působily jako otevřená ústa hladové bestie.

„Ani netušíš, jak moc se těším," vykouzlila na tváři ten nejfalešnější úsměv, za jaký by se nestyděla ani samotná Marylin Cox (která se samozřejmě nacházela uvnitř).

Charlotte si ani nestačila sundat kabát, když spatřila onu blonďatou cuchtu, která na ni mávala. Na rtech měla při tom nasazený ten nejširší úsměv, jaký jen kdy viděla.

Nohy jako by Charlotte samy nesly po vrzajících parketách. Ani netušila, kolik nahraných úsměvů za posledních třicet sekund rozdala. Míjela samé známé a vážené tváře, ale najednou, jakoby jí ostří dýky proniklo do srdce, a pak ještě čtyřicet dvakrát. Blažený výraz se jí z tváře vytratil, když spatřila úsměvem zkřivenou tvář Matthewa stojícího v malém hloučku, který tvořily pro ni dvě neznámé postavy a Mattův strýc. Charlotte se zastavila uprostřed pohybu a sklenici šampaňského, kterou si zrovna vzala od číšníka, nestačila donést ke rtům. Vyvalila karamelové oči a nasupeně vydechla.

„Co tady ten zasračkovanej kokotozmrd dělá a kdo je ta blonďatá šlapka?!?" zatáhla Ellie za nebližší kout, až ji málem povalila.

„Pozvala jsem ho. Je to přeci Heatsovo vnuk. A je docela pěknej, ne?" zeptala se s nevinným zamrkáním.

No, to teda je! Zakřičela v duchu Charlotte.

„A Jenn není náhodou vůbec špatná,"