Nesmrtelná láska ( Yaoi ) "Dokončeno!"

Část 2. Smrt rodičů

Písnička abyste se nenudili. Ale bohužel je to smutná kvůli té věci ;) Tak si to pusťte až tam ;)

"Ritsu prosím pusť mě !" poprosil jsem ho tentokrát mile. Ale odpovědi jsem se dostal asi až po 5 minutách co si mě furt prohlížel a olízával.

"Vyzkoušíme jakou máš chuť krvi Teito" odpověděl děsivě a svými tesáky si to zamířil přímo k zápěstí.

"RITSU !!! prosím nedělej to...  prosím... PROSÍM !" měl jsem už slzy na krajíčku. 

Tím jak jsem začal prosit aby to nedělal... se zastavil. Pak zvedl svou hlavu a podíval se na mě. Přiblížil jsi svoji hlavu k mojí a olízl mi slzy. Bylo to nechutný. Nechápal jsem proč najednou zastavil, proč mě nekousl, proč... Došli mi slova. Jak dal jsou hlavu dál, koukl jsem se mu do těch fialových očí. Myslel jsem že upíři mají červené, ale Ritsu je neměl. Nerozuměl jsem tomu. Po chvíli koukání do jeho očí... něco řekl.

"Uteč Teito... nechci ti ublížit..." dopověděl a pustil mi ruce. Nechápal jsem. 

Jak mě pustil, začal jsem rychle utíkat. Nemohl jsem tomu věřit že mě pustil. Obrátil jsem se a Ritsu tam stál a koukal se na mě jak běžím. Měl jsem strach že se zamnou rozeběhne jako minule, ale ono... NE ?! Pořád se zamnou nerozběhl ?! To není normální... Vždyť pro upíra je těžké pustit svou oběť když utíká pryč. Radši jsem to neřešil a utíkal dál. 

Po chvíli utíkání jsem nakonec dorazil domů. Rychle jsem odemkl a zase rychle zamkl. Rodiče by neměli být doma do konce tohohle týdne. Takže to naštěstí bylo pořádku jak jsem praštil dveřmi. Rychle jsem utíkal do svého pokoje a zabouchl dveře. Praštil jsem sebou do postele a přemýšlel. Jak jsem přemýšlel začal jsem usínat až jsem usnul.

---------------------------------------------

"Crrrrrrr !!!" začal hrát budík a já jsem ho ospale vypnul.

To už je ráno ?. Zeptal jsem se sám sebe, protože jsem včera večer šel spát později než obvykle.

Šel jsem se do koupelny osprchovat a myslel jsem na to co se stalo včera. Jak jsem na to myslel měl jsem husí kůži po celém těle. Vypnul jsem vodu a oblíkl si černou košili a modré kalhoty. Šel jsem dolů na snídani. Vzal jsem si rohlík s marmeládou a udělal jsem si k tomu kávu. Sedl jsem si když tu mi někdo volal na mobil.

"Halo?"

"Dobrý den tady u telefonu doktor Kenne. Dneska v 7:35 vám zemřeli rodiče. Prosím vás dostavte-" položil jsem.

Cože ? Mí rodiče zemřeli ?! NE to je jen sen... JENOM BLBÍ SEN !!! Byl jsem tak naštvaný a smutný k tomu. Rychle jsem si nazul boty a běžel do nemocnice. Běžel jsem co nejrychleji. Už jsem tam byl a před nemocnici stál Pan doktor Kenne. Povídal jsi z nějakým chlápkem, ale nevšim jsem si že to byl... POHŘEBÁK ?! Rychle jsem k nim přiběhl a hned se vyptával kde jsou mí rodiče, ale... oni už byli odvezeni aby se mohli připravit na pohřeb. Pohřeb se bude konat zítra. Odešel jsem zpátky domů abych se na to připravil.

----------------------------------------------

Dneska se koná pohřeb mých rodičů. Oblékl jsem si všechno černé. Košili, kalhoty, boty a bundu. A vyrazil jsem na pohřeb. Byl jsem tak smutný že jsem se ani jednou nerozbrečel. Nevěděl jsem proč. Při cestě na pohřeb jsem potkal Rena. Šel tam totiž semnou, byl jsem rád že tam šel. 

Když pohřeb skončil tak sem šel domů. Ren mě doprovodil a já jsem mu nabídl jestli nechce přespat. Byl jsem rád když řekl "ano". Vešli jsme dovnitř a já udělal večeři. Po večeři jsme šli spát. Já nemohl spát, tak jsem se šel projít. Šel jsem do parku který byl kousek od domu. Sedl jsem si na lavičku a přemýšlel. Jak jsem přemýšlel tak se mi najednou spustili slzy. Začal jsem brečet. Jak jsem tam brečel přede mnou se stál nějaký člověk. Zvedl jsem hlavu celou od slz a koukl jsem se kdo to byl.

"Ahoj"

"Ritsu ?! Co.. Co tu děláš ?" Odpověděl jsem rychle a stoupl jsem si.

"Šel jsem se projít a mezitím narazím na tebe. Hele Teito... máš ze mě strach ?" odpověděl sklíčeně.

"Ne... Jenou jsem se předtím lekle ale to nic nebylo. Chápu jakou jsi asi musel mít žízeň" odpověděl jsem a koukl jsem se na nohy.

"Moc se za to omlouvám... Co ?... Teito ty... brečíš ?"

"Ne..." odpověděl jsem a otřel jsem si slzy.

"Lháři. Co se stalo ?" zeptal se mě.

"Nic... fakt se nic nestalo" odpověděl jsem sklíčeně.

"Hele Teito mě to můžeš říct" odpověděl a usmál se na mě.

"Dneska ráno měli moji rodiče autonehodu a... zemřeli" jak jsem to dořekl začal jsem znova bulet.

"To bude dobrý" řekl a objal mě. Já jsem začal brečet ještě víc 

Ritsu mě chytl a doprovodil mě domů. Byl jsem rád že se tam Ritsu ukázal. Jak mě doprovodil tak jsem potichu šel do své postele a usnul.

Další díl tady !!! Moc se omlouvám že jsem další díl vydala až dneska. Nečekaně mi rodiče zdělili že jedem pryč a já jsem to nemohla dopsat. Ale rozhodla jsem se že budu díly vydávat buď v sobotu nebo neděli. Mám to tak kvůli školy ;) Takže se mějte paa :D