Story of my life | CZ

2.

V tu chvíli jsem omdlela. Moje tělo spadlo na zem. Nemůžu do toho zase spadnout. Do těch depresí a mého volání o pomoc jen kvůli mé minulosti.

,,Brooke? Hej Brooke! Probuď se, prosím!" volal James bezradně.
,,Potřebuju k Jackovi do pokoje." vyhrkla jsem a vymrštila se do sedu.

Potřebuju tam. A to hned. Kluci mě popadli, James si mě hodil přes rameno jako pytel brambor a nesli mě až do Jackova pokoje. Tam jsem to začala prozkoumávat. Zbytky bílého prášku na stole, nedopalky od jointů v posteli, injekce se zbytkem heroinu všude na zemi. Takto jsem si nepředstavovala Jackův pokoj. Nikdy jsem si ho tak nepředstavovala.

Na zemi byla spousta zmuchlaných papírů, na nástěnce různá telefonní čísla. Měl tam velkou vyvolanou fotku kluků. Kolem té fotky bylo tolik telefonních čísel, že by se z toho jeden zbláznil, když v tom mě napadlo se zeptat.

,,Nevíte, jak se jmenoval ten Jackův dealer?"
,,Já vím. Ernesto." řekl Stan a smutně se na mě podíval.

Začala jsem strhávat papírky z nástěnky a rychle pročítala jména.

,,Máma, sestra, Louis, Gabriela, Sebastián, Ron, hele, Ernesto!"
,,Kecáš! Bože Brooke, myslíš že nám může Ernesto nějak pomoct?" ptal se Kyle.
,,Doufám v to. Ale nemohu nic slíbit."

,,Pojďte ke mě domů. Mám tam všechno." Řekla jsem a tak se i stalo.

Když jsme byli u mě, otevřela jsem zamčenou skříň, co byla zamčená asi tak 2 roky, a z ní vykukovaly zbraně různého typu. Samopal, obyčejné pistole, pistole s větším dopalem, pistole s menším dopalem... Byla jich spousta. Vytáhla jsem opasek, svůj oblíbený SIG P210 a ten vložila do opasku který již byl na mém pasu. Jamesovi jsem do ruky strčila opasek, SIG P226 a stejně tak i ostatním. Vzala jsem si kožené rukavice, strčila je za opasek a udělala jsem si cop, aby mi vlasy nepřekážely.

,,Musíme zavolat Ernestovi. Řekneme, že chceme nějaký drogy. Musíme se s ním sejít, po telefonu by nás poslal leda tak do háje. Já musím připravit auto, zvládne to někdo z vás?"
,,Já to zvládnu. A co mám říct?" Ozval se Harry.
,,Vymysli si falešný jméno. Místo srazu dej takový, jaký chce on. Objednej si marihuanu a pokud bude chtít víc, tak vezmi kokain. Na to on ti nalítne." vysvětlila jsem svůj již klasický postup u dealerů a Harry jen přikývl.

Hned jsem potom odešla, vzala jsem se sebou Jamese, abych pro jistotu nebyla sama.

,,Je moc fajn, že nám pomáháš Brooke. Bez tebe bychom neměli ani naději, že Jacka získáme někdy zpět." Řekl James s posmutnělým úsměvem.
,,To já ráda. Už jsem tedy od mafie dávno odešla a i jsem zaplatila za vše, co špatné se mi v této branži stalo, ale pro vás budu riskovat, protože cítím, že to potřebujete." řekla jsem a hned v tu chvíli se proklínala, protože jsem věděla, že jsem se tím svým zaplacením činů prokecla.
,,Jak jsi zaplatila za nějaké činy?" Zeptal se mě s tázavým pohledem.
,,Hele, to teď neřešme. Už jsme u garáží, pojď."

Šli jsme daleko od centra Londýna, kde mám garáž s auty, co jsem si koupila za prodávání zbraní. Ale to už je dávno. Vzala jsem velkého Range Rovera, a dojela s Jamesem pro kluky.

U domu jsem vystoupila a ptala se Harryho, jak to dopadlo.

,,Dobře, sraz máme za půl hodiny v jižní čtvrti u hospody Franka a Norrise." řekl a já na něj byla hrdá, že si zvládl volat s dealerem.

Nejdříve jsme zajeli pod opuštěný most na okraji Londýna, a odtud jsme zavolali na číslo z anonymního dopisu co kluci dostali.

,,Co je?" ozvalo se z telefonu.

,,Tady Brooke Charming... Tak co chcete, vy buzny?"

,,A jéje, Brooke Charming. Zase chceš skončit na psychiatrii? To jsem nečekala... určitě jsi tam s klukama z té hloupé skupiny The Five High... Jackieho vám jen tak nedám, parchanti. Říkala jsem, že chci 5 miliard, jinak se s Jackem můžete rozloučit."

,,Isabello Hoodová? Tys zvládla Jacka dát do svýho sklepa? To se divím, Bel. Byly jsme kamarádky, nepamatuješ?"

,,Pamatuju Brooke... Ale to jsou staré časy ty couro! Ukradla jsi mi mého manžela Wilsona!"

,,Nic s ním nemám ty děvko! Nikdy jsem s ním nic neměla! Byla to Romillda, ale ty to vždy házíš na mě!"

,,No tak to se není čemu divit, kdo by chtěl s takovou courou z psychickými problémy něco mít?" řekla Isabella a mně to docvaklo. Nikdo by se mnou nic mít nechtěl, a proto jsem to nebyla já kdo Isabelle ukradl manžela.

,,Proč mlčíš? Uvědomila sis jaký jsi odpad?! Jackieho se nevzdám dokud mi nedoručíte mých 5 miliard. A pozor, termín je do 15. Března, nezapomeň na to. Sbohem couro."

Zavěsila. Co jiného by Isabella Hoodová udělala, že ano? Ublížit a zavěsit.