Sweet Despair [Jerome Valeska]

01

Nacpala jsem si lžičku plnou cereálií a mléka do pusy a sledovala Barbaru, která přišla do kuchyně. Černou kabelku položila na židli a opřela se o kuchyňskou linku.

,,Kolik je hodin?" Zeptala se tichým a chraplavým hlasem. Netuším v kolik se vrátila, protože hned jak jsem dorazila do Gothamu a podařilo se mi najít Barbařin byt ve kterém budu dočasně bydlet, umyla jsem se a usnula.

,,Půl osmé." Odpověděla jsem s plnou pusou. Snad nikdy v životě jsem nevstávala tak brzo, školu jsem měla domácí takže jsem si mohla přispat, ale musím si co nejrychleji najít nějakou práci a byt. Vím že Barbaře nevadím, ale přece jenom jsem už skoro dospělá a tak se chci osamostatnit.

Nalila si vodu do sklenice kterou vzala na poličce, sedla si na proti mě a tvář schovala do dlaní. Nejspíš jí není zrovna nejlíp z alkoholu který včera vypila. Upřímně, vypadala hrozně ale moje vychovaní mi nedovolí jí to říct. Vlasy měla na všechny světové strany a její oči byli napuchlé. I když jsem Barbaru viděla poprvé včera, musím uznat že je skutečně krásná. Ovšem dnes vypadala strašně.

,,Proč jsi včera nepřišla?" Zeptala se nechápavě.

,,Nepřijela jsem sem abych chodila po klubech, prostě to není nic pro mě." Pokrčila jsem rameny mezi tím co jsem jedla svoje jídlo. 

,,Jsi šílená Belle, lidé se z Gothamu stěhují pokud na to mají a ty se sem tak hrneš." Věděla jsem že Gotham není bezpečné místo pro dívku jako jsem já, vlastně Gotham není bezpečné místo pro nikoho. Ale vyrostla jsem tu. Právě moje nejhezčí dětské vzpomínky jsou z Gothamu. Na něj. Neviděla jsem ho už tak dlouho, ale přeci jenom malá část mě by ho chtěla potkat. Moje mysl si jen matně vybavuje jeho tvář ale kdybych ho viděla poznám ho, jsem si tím jistá. 

Dojedla jsem svoji snídani a misku položila do dřezu k ostatnímu špinavému nádobí které by jsme nejspíš měli umýt. Rozloučila jsem se s Barbarou a vyšla do chladných ulic Gothamu. 

Za tohle odpoledne jsem obešla většinu kaváren a restaurací které se v Gothamu nacházeli ovšem ani v jedné neměli místo. Sice jsem měla našetřené nějaké peníze ale moc dlouho s toho nevyžiju. Taky můžu zůstat u Barbary která o peníze rozhodně nemá nouzi, ale vůbec tu ženu neznám. A i když vypadá mile, radši bych žila sama někde v dostupnější části Gothamu. Zahlédla jsem kavárnu na rohu ulice a rozhodla se do ní jít kvůli zimě která venku byla.

Vešla jsem do docela dobře vybavené kavárny a objednala si zelený čaj a kousek čokoládového dortu s třešničkou. Rozhlédla jsem se po kavárně a když jsem si všimla že je skoro prázdná, sedla si ke stolu u okna. Mladá servírka přede mě za chvíli položila moji objednávku a mile se usmála. Když jsem dojedla svůj čokoládový dortík rozhodla jsem se jít za servírkou abych se jí zeptala ohledně práce kterou sháním. Ku podivu tu místo bylo a tak jsem se s ní domluvila na schůzce s šéfkou kavárny která rozhodne o mém místě v kavárně.

,,Belle, můžu ti tak říkat že?" Usmála se a já přikývla ,,Jestli se tě můžu zeptat, proč jsi přišla do Gothamu? California musí být nádherná."

,,California je krásná, ale já tu vyrostla, prostě mám k Gothamu jakýsi vztah." Řekla jsem. A vlastně to byla tak trochu pravda, sice bych se už nikdy nevrátila kdyby mi rodiče jasně nenaznačili ať odejdu, ale svým způsobem jsem to město měla vždy celkem ráda.

Zjistila jsem že se servírka jmenuje Amy a jsme skoro stejně staré. Celou dobu jsem si sní povídala a byla velmi milá. Nakonec jsme se domluvili že i kdyby moje práce v kavárně nevyšla musíme spolu někam zajít.

Usrkla jsem si horkého čaje a podívala se na Amy která s hrůzou v očích pozorovala místo za mnou. Pootočila jsem hlavou a podívala se na místo které Amy zaujatě pozoruje. 

Za skleněnou vitrínou stál chlapec zhruba v našem věku. Byl celý v černém a na hlavě měl kapuci z pod které mu vykukovalo pár zrzavých vlasů, takže mu nebylo vidět do tváře. Nevím proč ale necítila jsem se v jeho přítomnosti dobře. Otočila jsem se na Amy která se klepala a po tváři jí stekla slza. Všichni ostatní návštěvníci kavárny jako by zamrzli a nikdo se ani nepohnul. Když si chlapec všiml že se na něj dívám rozesmál se zmizel. Ten smích mi zněl v hlavě pořád dokola, přísahám že jsem ho už někde slyšela.

,,Nechal nás žít." Zašeptala Amy do ticha které v kavárně bylo. Všichni se báli jen pohnout a já nechápala důvod jejich chování.

,,Musíš odejít." Řekla najednou nepřátelským hlasem a zle se na mě podívala. ,,Vypadni než nás všechny zabije! Je to tvoje vina!" Vykřikla na jednou což jsem vůbec nechápala. Vždyť byla tak milá. Postarší pán který seděl na proti k ní přišel a snažil se ji uklidnit ovšem ani to mi nepomohlo před tím aby mě doslova vyhodila z kavárny na ulici.

Běžela jsem ulicemi Gothamu bez toho abych věděla kam vlastně běžím. Pořád jsem se uklidňovala tím že jsem se tu přece narodila a musím si to tu přeci jen trochu pamatovat. Když už jsem byla úplně ztracená všimla jsem si obchodu na rohu chudinské čtvrti. Byla to stará knihovna kolem které jsem chodívala domů když jsme tu ještě bydleli. Prošla jsem kolem zavřené knihovny a táhla do temné uličky kterou se mi zrovna dvakrát nechtělo jít, ale takhle se dostanu domů rychleji. A navíc ulicí kterou bych jinak musela jít bych nešla ani ve dne. Je to jedna z chudších částí Gothamu takže všude pobíhají děti bez domova a opilí lidé jsou snad na každém kroku.

,,Belle? Nechci tě kontrolovat jen jsem se chtěla ujistit že jsi v pořádku. Dneska domů nepřijdu tak jenom aby jsi to věděla." Zvedla jsem telefon který vibroval v mojí kapse a hned z něj zaslechla Barbařin hlas.

,,Oh, dobře. Už jsem skoro doma." Oznámila jsem na což se se mnou rozloučila s tím že už musí jít. Barbara sice působila mile ale která normální osoba by nechala naprosto neznámou holku u sebe doma. Za normálních okolností bych se nenastěhovala k někomu koho znám sotva den, ale včera jsem neměla na výběr. Poté co jsem přijela do Gothamu neměla jsem kam jít, Barbaru jsem náhodou potkala na letišti a tak mi nabídka že u ní můžu pár dní zůstat.

Byla jsem už skoro na konci temné uličky když v tom se přede mnou zjevil muž středního věku a namířil na mě zbraň. Při čemž se jeho ruka chvěla a divně zapáchal takže nepochybuju o tom že je to bezdomovec s největší pravděpodobností závislí na drogách.

,,To bych nedělal." V tom mi došlo že jsem ten hlas už někde slyšela.

.......

Ahoj u mého dalšího příběhu jak jinak než s Jeromkem😁 celkem kratší kapitola, i když má přes 1000 slov chtěla bych v této knize psát delší kapitoly. 😂btw: kdo si myslíte že je na konci kapitoly?