Chyba v systému

▬ kapitola první

„Je ráno, šest nula nula, úterý, slunce vyšlo v pět dvacet pět, nebe s občasným mrakem, 15 stupňů. Doporučuji si vzít džíny s..."

Křehké tělíčko se vyklubalo z peřinové vaty bílo modré barvy. Jakmile se po pár líných minutách prsty u nohou dotkly podlahy, žaluzie se samy roztáhly, přičemž celá místnost ozářila slunečními paprsky. Tlumeně se domem ozýval onen ženský hlas, který oznamoval stav bytu, že je vše v naprostém pořádku, nikoho cizí kamera nezaznamenala a nikdo neměl to pokušení se do domu vloupat.

Avšak čerstvě probuzená dívka to vnímala jen z půli, protože tohle znala skoro nazpaměť. Opakovalo se to každé ráno, každý večer, pokaždé, když přišla domů z práce nebo z města.

Umělá inteligence, zabudovaná v celém jádru domu, ve kterém bydlela, na začátku považovala jako za Boží dar, který jí byl dán. Avšak po nějaké době ten ženský robotický hlas docela leze na všechny živé nervy, které někteří lidé v sobě ještě mají.

Adysa už neměla ani sílu se pokaždé opakovat, takže radši vždy mlčela a umělý hlas ignorovala a nechala vzdáleně mluvit si pro sebe.

Ospalá zmáčkla tlačítko k otevření automatických zasouvacích dveří, které svítily neonově modrou barvou, přičemž textura dveří byla ocelově šedá a vešla do menší místnosti s umyvadlem, zrcadlem obřím až přes celou zeď a sprchovým koutkem v rohu.

„Kirle, připrav mi teplou sprchu." zamumlala hnědovlasá dívka a opřela se unaveně o zakulacené umyvadlo s černým rámem, ze které rázem začala téct vlažná voda, aby si opláchla obličej. Chvíli Adysa však tekoucí vodu hypnotizovala, ale poté jako vždy nabrala vodu do dlaní a spláchla únavu a pochybnosti.

Vzdáleně slyšela „ano, slečno" a cosi samo ve sprchovém koutě začalo bublat a přepínat v podobě pípání.

„Teplá voda připravena, slečno." řekl robot budovy a Adysa zvedla hlavu, tudíž vyměnila pohled svému druhému já v zrcadle. Jakmile se na sebe zamračila, otočila se a při chodu ke sprše si začala svlékat svou lehkou noční košili, která vzápětí zmizela jako by byla pouhou iluzí na jejím těle.

Zmáčkla blikající tlačítko, aby zavřela dvířka koutu a voda se automaticky po zavření spustila jako na zavolanou.

Adysa si vlezla prsty do vlasů a zakoukala se přes divoké kapky vody na sprchu. Zavřela oči a v tichosti si užívala příjemné hlazení vody po jejím těle.

„Kirle..." zašeptala Adysa skrz zvuk kapaliny.

„Ano, slečno?"

„Připrav mi mléčný extrakt s energetickou tyčinkou a nejnovější zprávy." vyslovila tiše své přání.

„Jistě, slečno. Mám vás po vaší sprše očekávat ve vašem šatníku?"

„Ano."

* * *

Díky lehkému ocelovému kroužku, který měla na ukazováčku, se jí ve vzduchu zobrazil digitální obraz, který ukazoval její tělo a základní informace jako stav jejího zdraví, její jméno, datum narození, a spoustu další. Vedle mnoho jiných ikon stála i jedna, která měla jmenovku Šatník.

Klikla prstem do vzduchu a obraz ukázal několik šuplíčků, pojmenované dle toho, kam se jaké oblečení hodilo.

Vybrala si Pracovní oděv a její tělo, zabalené doteď v bílém ručníku, objala zvláštní energie a hned nato pocítila na sobě přiléhavou látku oděvu, o který žádala. Tvořilo jej černá upnutá sukně, černý kabátek s bílou košilí pod tím.