Ona to přežila...

°Nějak takhle začíná můj život°

Ikdyž jsem se narodila bez srdce, putovala ve mně stejně lidská krev...

xxx

Právě teď s mým dvojčetem Sophie,vyklízíme půdu. No není to moc super, když celou tu dobu kýcháte...Protože máte neskutečnou alergii na prach.

"Angi!" vykřikla Sophi"Dívej,je tu nějaká krabice." V duchu jsem si říkala co tam jenom může být a s netrpělivostí jsem jí otevřela.

Jenže....to co leželo v krabici,mi hned zmněnilo náladu.

Byla tam fotografie naší matky...Nějaký dopis a ještě pár dalších fotek.
Sophi si začala prohlížet fotky, mezitím jsem si chvíli prohlížela dopis. Byl tam nápis, jenže bylo to rozmazaný, takže to nešlo vůbec přečíst.

Pomalu jsem začala otevírat dopis.

Dne 17.9 1998

Milá Sophi a Angi Willson,
chtěl bych vám povědět co se stalo s vaší maminkou. Nikdy jsem vám o tom neříkal ale už je na čase.
Stalo se to v ten den kdy jste se narodily. Jako první vylezla na svět Sophie,o 2 minuty později Angelika. Jenže Angi neměla srdce...Takže Sophi ti musela darovat jednu půlku a Cora Willson (matka) druhou .Nakonec musela dát i Sophii protože by jí tedy zůstala jen půlka. Ano,darovala vám život. Jedna věc je jistá jste propojení myšlenkami,cítíte navzájemnou bolest,radost i smutek. A když zemře jedna, zemře i druhá...

Váš otec Kevin Willson.

xxx

Až jsem dočetla dopis, začali mi téct slzy a položila jsem dopis na zem, hned vedle mě. Sophi zvedla dopis a pomalu si ho četla,potom pochopopila co se vlastně stalo. Ani jedna jsme nic netušili,nikdo nám nic neřekl. Ale teď se cítím, že to jen kvůli mně musela zemřít!

Sophi mně začala uklidňovat,ví jaká jsem cíťa ale o to nejde...

xxx

Když Sophi ještě sladce spala, udělala jsem nám palačinky s čokoládou a pomerančový džus. Potom jsem vzala snídani a donesla jí do postele, kde už Sophi čekala na mě s usměvem.

Začala mi něco říkat s palačinkou v puse,ale nebylo jí rozumnět a to mě trochu rozesmálo, nakonec jsme se smáli obě.

xxx

"Dnes řídíš ty!"rozkázala jsem jí a nasedli jsme do auta. Cestou jsme si povídali,jak si užijeme tátovu oslavu.

Byli jsme už skoro na místě. Chvíli jsme čekali na semaforu, jenže z odbočky jel šílenou rychlostí nějaký frajer....

"Prásk!"

xxx

Pomalu jsem začala otevírat oči. Uvědomila jsem si ,že jsme v nemocnici. Hned jsem se ohlížela kde je Sophi naštestí se nám nic nestalo jenom malá zranění.

Do dveří přiběhl náš otec a rychle nás obejmul."Jste v pořádku?!" Ano přikývli jsme.

Zítra pojedete domů,to je rozkaz řekl táta, políbil nás každou na čelo a odešel.

xxx

"Konečně doma!" řekla Sophi a začala vybalovat naše věci, mezitím jsem šla do kuchyně něco nachystat pro tátu, když přece měl ty narozeniny.

Z ledničky jsem vytáhla dort,který jsme pekli spolu se Sophi a ještě víno.
Do kuchyně vešla Sophie a dala na stůl dárek, ještě zapálit svíčky a vše bylo hotové.