Ona to přežila...

°Já to nechápu°

 Začíná nový školní den a já už se nemůžu dočkat! Jako vždy nám chvíli trvalo než se nachystáme, ale to už bylo skoro za námi.

 Dnes jsme jeli autobusem, jako ostatní studenti. Byli jsme už skoro na místě, všude kolem se povalovalo žluté a oranžové listí, které zdobilo krajinu. Trochu nám do toho foukal vítr a někdy i chvíli  sem tam pokapávalo.

  Prudkou rychlostí se zastavil autobus a my  vystoupili.
"Brrrr!"otřásla jsem se, když kolem zafoukal silný vítr.

 Z autobusu vyběhla zrzavá dívka, která nás málem shodila!  "Omlouvám se, jsem Jennifer ale můžete mi říkat Jennie."měla moc příjemný hlas, kterým mohla každého okouzlit.  "To je v pohodě." odpověděla klidným hlasem Sophi.
 "Já jsem Angi a tohle je Sophi."trochu jsem se pousmála. "Moc mě těší!"usmála se a vešli jsme do budovy.

 Šli jsme po chodbě a z různých tříd bylo slyšet smích,křik dokonce běhali po třídě. Asi nehlučnější třída byla ta naše.
     Když jsme vešli do třídy všichni stichly, dívali se na nás jako na teroristy, kteří vstopili na jejich území.  
   Začali hlasitě pištět ,křičet a házet na nás pomačkané papíry.
   Nevydržela jsem a pustila první slzu.
  Ohlédla jsem se a Sophi nikde! Trefili mě papírkem...A pomalu jsem se začala rozpouštet jako nějaká hmota.
 Nechápala jsem.... Vše kolem se začalo točit a zmenšovat.

Pustila jsem druhou slzu a já nikde!
 Zatřásla semnou Sophi a já zjistila, že to byl jenom sen...

 "Vstávej! Zachvíli tu bude náš autobus." Vyskočila jsem z postele a běžela do koupelny se umýt. Potom jsem v běhla do kuchyně popadla multivitamínový džus , jablko a sendvič.
 
xxx

Seděla jsem blíž k oknu abych měla výhled na naší novou školu.
  Představovala jsem si jí celkem jinak. Byla šedá a už celkem stará zeď byla v některých částech budovy dokonce i rozbitá. Okna byla opatlaná bílou barvou a skoro v každém rohu byly kousky pavučin.

Chvíli jsme stáli před školou,dívala jsem se přímo na velké dřevěné dveře. Byly obklopené pavučinou a "Heeepčííí!" prachem.
 
Rozhodli jsme se a vešli do vnitř. A opět po celé škole byl slyšet křik a hluk. Hned u vchodu nás uvítala nějaká dívka, byla úplně stejná jako ve snu. Ale nebyla jsem si moc jistá.

     "Ahoj já jsem Jeniffer, ale můžete mi říkat Jennie." "Ahoj."Odpověla Sophi a já nic jen sem se pousmála. Pořád jsem přemýšlela jestli se můj sen stane opravdovým. 
   Kdyby ano, znamenalo by to, že dnes je náš první školní a poslední den. Jenže Sophi o tom neví a já nevím jak jí to říci.
 
xxx

  Vešli jsme do třídy. Všichni kolem se na nás dívali různými pohledy. Pomalu jsme šli k předposlední lavici a tam jsme si sedli.Cítila jsem jak se Sophi třepaly nohy a potí ruce.
   Skoro stejně jsem se cítila já ale byla jsem na tom hůř, měla jsem strach. Nemohu dopustit aby tento den skončil jen tak. To bych si neodpustila.

Dnes se výjímečně  vyúka skončila dříve.

xxx

Když jsme šli po cestě domů potkali jsme Jennie a její kamarádku. Byla celkem vysoká a měla překrásné zeleno-šedé oči. Její dlouhé blonďaté vlasy až k pasu jí zdobili její štíhlou postavu.
"Ahoj holky, tohle je Roseleen, moje kamarádka."  "Můžete mi klidně říkat Rose." Mírně se pousmála a my šli dál.
 U zátačky se holky odpojili a my kráčeli domů.

 Začalo se celkem stmívat ale my už byli u dveří našeho nového bytu.

xxx

Doma  si  Sophie sedla k počítači. "Angi!" V běhla jsem do pokoje a nevěděla o co jde. Když Sophi otevřela internet hned se začali všude zobrazovat reklamy o nás...

 Hledají se dvě 17-ti leté dívky jsou to propojená dvojčata zmizeli před třemi dny.
Volejte prosím na telefonní číslo pod článkem.