Ona to přežila...

°Tohle jsem nečekala°

A zase....

 Myslela jsem si že už toho nechá "Prásk!" ale marně. "Asi nám už nezůstane žádné nádobí, jestli v tom táta bude pokračovat."zešeptala mi Sophi a já sní souhlasila.

 Uplynula asi hodina a tátá nepřestal rozbíjet nádobí a to všechno kvůli matce.

xxx

 Jen jsem vešla do svého pokoje, zaslechla jsem Sophi a její křik.
Vběhla jsem do obýváku kde byl balkón, právě odtud vycházel její hlas.
Viděla jsem jak jí táta pevně drží za ramena a snaží se jí shodit z balkónu.

"Tati! Tati!" Už jsem měla slzy na očích. Tohle jsem od něho nikdy nečekala.

 "Víš když shodíš jí, stratíš i mě!?"
Pomalu ji pustil a odešel z bytu. Sophi hned utekla do našeho pokoje se slzami na očích.
Šla jsem radši za ní.

Tohle už je podruhé, co táta rozbíjí nádobí. Jenže to nám bylo ještě 5 let.

xxx

"Musíme odjet."řekla Sophie. Přikývla jsem "Hned!"řekla Sophi a začali jsme si balit věci.
"Bez té krabice neodjedu!"prohlásila jsem. Podala mi krabici, kterou jsme našli na půdě, trochu jsem se usmála.

Za pár minut byl celý pokoj úplně prázdný až na postele.

Začali jsme hledat na internetu nový byt...
V našem okolí byli moc drahé, takže jsme si pořídili z jiného města.

xxx

Když jsme vycházeli z bytu zamčeli jsme za sebou,seběhli schody a byli jsme dole.

Nasedli jsme si do auta a odjeli.Cestou jsme ani jedna nepromluvili, věděli jsme jen jedno. On si nás najde...

xxx

Jeli jsme 4 hodiny v kuse a žádné slovo jsme ze sebe nevypustili.

"To je on!"vykřikla jsem radostně. "Kde? Kde ho vidíš?" "Joooo už ho vidím ten zelený!"  "Tlesk" Tlesk" a ještě jednou "Tlesk" musela jsem jí zatleskat, že objevila náš nový byt.

xxx

Vešli jsme do našeho nového bytu. Bylo to tu moc hezké a útulné. "Hehepppčíííí" a teď jsem zjistila ,že je tu spousta prachu.

Položili jsme svoje věci na zem a šli se osprchovat.

Potom jsem nám udělala menší večeři, byl to rajčatový salát a tousty. "Mmmm ten sálát je výborný!" prohlásila Sophi a uklidila za sebou nádobí.

Byla už tma a rozhodli jsme se, že už půjdeme spát. Ani jedna jsme nemohli  usnout.

"Ťuk,ťuk ťuk" někdo zaklepal na dveře. Mysleli jsme si, že nás našel otec ale za dveřmi stál nějaký chlapík tak jsme mu otevřeli.
"Vítám vás slečny, v tomto paneláku, doufám, že se vám tu bude líbít."a odešel.

xxx

Šli jsme si ještě na chvíli lehnout, nakonec jsme obě usnuli.
Zdálo se mi, jako by nás našel táta a zavraždil nás kvůli matce. Pak už si nic nepamatuji.