Můj Nevlastní Bratr Učitel?

36.

Z pohledu Lilly

,, Jo a ještě něco. Sice mi je moc líto co se stalo tvým sourozencům ale to neznamená že jsme zase kamarádi" řekla jsem bez jakékoliv emoce.

,, Ale" zastavila jsem ho.

,, Žádný ale Bieber!! Kamarádi se nešikanují! Zhnusil ses mi... Jsi jenom bezcitná zrůda! Vybíjet si vztek na holce která ti věřila celým srdcem... Nemáš ani tušení jak moc to bolí. Drž se ode mě co nejdál. A zapomeň že existuju! Nazdar" na nic jsem nečekala a odešla. Ccc kdyby mu na mě záleželo nenechal by mě odejít. No co musím na něj zapomenout. Bude to jen dobře...

★★★

Sedím v obýváku na gauči a poslouchám písničky co hrají na Óčku. Shawn doma není a ani nevím kde je.  Momentálně je 21:57 a já jsem už dost unavená. Pomaličku jsem se posadila přes tu bolest. No asi zítra nepůjdu do školy a hlavně když máme tělocvik...
Najednou cvakla klika a ve dveřích stál Shawn.

,, Ahooooj" silně jsem ho objala a on mě taky. To obětí moc potřebuju. Ukápla mi slzička a já odmítala Shawna pustit.

,,Ale notak zlato umačkáš mě" zasmál se. Ale já ho ignorovala. Místo toho jsem si zabořila hlavu do jeho hrudi.

,,Prosím nic neříkej" zašeptala jsem.  A on poslechl stáli jsme tam asi 10 minut  a mě začali dolet nohy tak jsem jí chytla za ruku a šla ke gauči. Posadila jsem se opět pomalu. A on vedle mě. Znovu jsem se na něj přilepila. A on mě začal hladit po vlasech.

,, Co se stalo?" Zašeptal a dal mi pusu na čelo.

,,Nic jen... Jen jsem měla špatný den"

Nějakou dobu jsme tam byli a já pak usnula.

,, Lilly vstávej" vzbudil mě nějaký hlas.  A pak jsem si to uvědomila. Škola! Neee... Otevřela jsem oči a dělala že je mi zle.

,,Shawne není mi nějak dobře. A -asi jsem to dostala a moc to bolí" HA s tím mě určitě nechá doma.... Jsem to ale špekulant.

,,Aha? Takže chceš být radši doma?" Povytáhl obočí a tvářil se zamyšleně.

,,Asi jo. Pokud bych mohla" řekla jsem bolestně. Což byla pravda bolí mě břicho. On jen kývl a odešel. Jo! Jsem doma!!