Celou dobu sedím na zemi, s obličejem ve dlaních. Martin otvírá dveře a když mě uvidí, přiběhne ke mě.
„Kájo.."
„Martine nech mě být." říkám když si začíná hrát s mými vlasy.
„Chci ti něco říct."
„Že pro tebe nejsem dobrej? No to už ale vím."
„Ne tohle jsem říct fakt nechtěl a taky to nikdy neřeknu."
„Hm."
„Karle. Mám málo peněz a něco musím dlužit rodině. Prosím, věř mi."
„A jak ti mám jako věřit?"
„Dám ti důkaz o tom, že jsem si od nich kdysi půjčoval prachy." když to dopoví, podá mi jakýsi papír.
„50 tisíc?!" vyjeknu na něj, když vidím, kolik dluží.
„V klidu. Polovinu už mám a zbytek vydělám."
„Panebože Martine."
„Nechci aby sis myslel, že tě podvádím, nebo tak něco."
Jen ho bezeslov obejmu.
„Kde pracuješ?" zeptám se. Je vidět, že ho otázka zaskočila.
„To zatím není důležitý, ale až to splatím, tak ti to řeknu."
Normálně bych byl naštvaný, ale v jeho objetí se nedá naštvat, proto ho objímám dál...
Omlouvám se za krátkou kapitolu, ale asi budou vycházet takovéto krátké. 😭
- TeppyBee
ČTEŠ
× Fobie × (Mavy FF) ✔
Fanfiction„Pojď jdem!" zakřičel Karel a táhl mě do vtísněného prostoru u kolejí. „Ne Karle! To radši umřu!" Vyvlékl jsem svoji ruku z jeho a utíkal proti jedoucímu vlaku.. #973 v kategorii fanfikce ♥ 22.8.2017 ♥ #500 v kategorii fanfikce ♥ 23.8.2017 ♥ #160 v...
