V Němčině jsme si měli nachystat slovíčka, která známe a o týden později jsme je psali na tabuli.
A jak to vypadalo?
"Tak... A tady" Učitelka poklepe prstem ke slovíčku Buch "je další slovíčko. Kdo ho psal?"
Zvednu ruku.
"Zase?" šeptají si ostatní.
"Tak, Juli. Jak se to čte?" zeptá se učitelka.
"Buch."
"A co to znamená?"
Ostatní už na mě vrhají pohledy typu: Neříkej, že je to to, co si myslím!
Usměju se a pokrčím rameny. "Kniha."
Téměř šichni - kromě pár výjimek, které se začnou smát - zakňourají a dívají se na mě pohledy jasně říkajícími: To si děláš p*del! Už zase ty tvoje knihy?! Strč si je někam a nepruď laskavě, jo?!
Já se jenom dál přihlouple usmívám a už se hlasím na další slovíčko, které jsem napsala.
Proč to prostě nikdo nepochopí?!😭😭😭😭😭
Jinak... Němčina nám začala teprve tenhle rok, abych se vyhnula otázkám.😊
ČTEŠ
Každodenní problémy čtrnáctileté knihomolky
RandomTakže... Chtěli jste pokračování... Tady ho máte! Další příhody, problémy a... Vůbec! Věci týkající se knížek! Občas se objeví i něco o anime, ale to jenom opravdu hodně zřídka.
