Každodenní problémy čtrnáctileté knihomolky

39

"To musím vyhrát!" vykřiknu a radostně poskočím.
Všichni se na mě otočí a dívají se, proč tak vyvádím. Všimnou si letáku, který je na "nástěnce" (pokud se tak dá té naší tabuli na informace říct) a vrátí se ke svému.
"Co?" zeptá se Anet.
Strhnu leták spod magnetu a mávám jím ve vzduchu. "No přeci tu soutěž!"
"Jakou?"
"Tu spisovatelskou! Vždyť nám o ní Bobková říkala už před týdnem! Já si jenom konečně vzpomněla, že bych si to měla pořádně prohlídnout!"
Anet přikývne. "A... Proč to musíš vyhrát?"
Zvednu si leták před obličej a kloužu po něm pohledem. "Tady! Poslouchej! Všichni vítězové jednotlivých kategorií získávají zajímavou finanční odměnu. A..." Zvednu prst. "Absolutní vítěz se navíc společně s jedním rodinným příslušníkem může těšit na třídenní výlet do skotského Edinburghu." Opět mávám rukama a radostně poskakuju. "No není to úžasný?"
Anet přikývne. "A do kdy to je?"
"Do... 31. prosince." Vrátím leták zpět na své místo a sednu si na své místo vedle Anet.
"Času dost..." řekne Lucka s pohledem upřeným do knížky.
"Přesně tak." Usměju se. "Času dost..."
"Jo no, to budu říkat třicátýho večer." řekne Lucka a vážně pokýve hlavou.
* * *
"No... Mami?"
"Hm?" Zvedne ke mně pohled.
"Víš... Já se chci účastnit jedné soutěže..."
"No, jaké?"
Usměju se. "Máme napsat povídku na téma "smile", má to být v angličtině a navíc..." Na chvilku se zamyslím. Konečně si vzpomenu a lusknu prsty. "Vítěz každé kategorie dostane finanční odměnu."
Mámě se blýskne v očích.
"A... Totální vítěz dostane zájezd s jedním rodinným příslušníke do..."
Máma se zvědavě předkloní s očima zářícíma zvědavostí.
"Do Skotska do..." Zamyslím se nad názvem města. "Do Endinburghu, nebo tak nějak..."
Sotva dořeknu název města, máma radostně vykřikne: "No to je super!" Radostně se usmívá a v očích se jí blýská. Ale dívá se na mě tím pohledem typu: Vyhraj!

A to ani neví, že píšu knížky!😄
A to si nedělám srandu! Opravdu to neví!