Když jsem ve běhu přemýšlela, věděla jsem že mě zabije, buď pomalu nebo rychle a nebo mě bude mučit.
Ale stejně jsem běžela dál.
Přemýšlela jsem, nemám nikoho kdo mě má rád a že bych zmizela toho by si nikdo nevšiml, přemýšlela jsem o tom nejhorším, nechám se zabít!
Stejně mě za chvíli zabije ten běh.
Můj život je na mě já jsem ho prožila strašně, nemělo to cenu běžet dál.
Dívka letěla čím dál rychleji za mnou. Měla jsem strach veděla jsem že dlouho nepřežije, jenom když jsem viděla krev tak jsem omdlela.
Můj život stejně nemá žádný smysl.
Dýchala jsem zhluboka, srdce mi malem vyskočilo,už jenom z toho že dívka je kousek zamnou a že na mě řve "že mě zabije"
Už jenom toto mě znepokojovalo. V duchu jsem přemýšlela proč zrovna já a z toho všeho jsem brečela, to co jsem řekla babičce mi stejně nikdy neodpustí.
Končím.
ČTEŠ
Nezastavuj se!
TerrorTenhle horor,to je moje první tvorba.Doufám že vyjde. #163 v kategorií horor #125 v kategorií horor #101 v kategorií horor #54 v kategorií horor #47 v kategorií horor #5 v kategorii horor
