Wolf & Fox II/HP FF✖

U jezera

 „No... asi jo... kde se nachází učebna obrany proti černé magii?" pokusila se o úsměv dívenka, ze kterého vznikl spíše ironický úšklebek. Vypadalo to, jakoby nebyla vůbec zvyklá se usmívat. ,,Půjdeš touto chodbou nalevo a vyjdeš schody na jejím konci a hned v prvních dveřích z leva je to co hledáš," usmála se přívětivě Nathali a ukázala na onu zmíněnou chodbu. „Děkuji," špitla tmavovláska. Nathali se jí ještě chtěla na něco zeptat, ale to už dívka rychlím krokem, zašla za roh odbočky.

„Zase pozdě slečno Malfoyová! Tohle už překračuje všechny meze! Všichni profesoři si stěžují na vaši nedochvilnost!" zapištěl nepřirozeně vysoký hlas profesora Kratiknota hned jak blondýnka úplně v klidu vešla do učebny a všichni se na ní otočili. „Můžete být ráda, že jsem vám přes to vše dovolil v tomto předmětu pokračovat i v šestém ročníku, ale vám je to očividně úplně jedno!"

„Pane profesore... dovolte mi se obhájit. Vstala jsem a na hodinu jsem to stíhala sice těsně, ale na čas. To by, jsem ovšem nemohla na chodbě potkat novou studentku Zmijozelu v nesnázích. Tak bylo mojí povinností jí prostě pomoct," ušklíbla se Nathali a vycházkovým krokem zamířila ke svojí lavici. Profesorům na ní prostě vadilo, že byla za všech okolností prostě stoprocentně uvolněná. ,,Hlavně, že máte pokaždé nějakou výmluvu slečno," zakvílel znovu profesor a Nathali jen protočila znuděně očima.

,,Děkuji moc," šeptla ironicky blondýnka ke svojí kamarádce Tess, která seděla vedle ní. ,,Není za co puso! Někdy se přece musíš poučit!" uchechtla se potichu Tess a znovu se otočila ke svojí učebnici.

Dopoledne ve školní lavici se táhlo velice pomalu, ale i tak nakonec nastal oběd a ten znamenal pro Nathali a Jess konec dnešní školy. Tess a Mel měli ještě po obědě dvě vyučovací hodiny.

„Proč zase škola?!" zavila Tess a složila svojí blond hlavu na tvrdou desku stolu, až to zadunělo. „Já jsem v celku spokojená. Alespoň nemusím být doma s tou mojí fanatickou famílií!" uchechtla se sarkasticky Nathali a dále se už věnovala svému řízku. ,,Mě bylo doma docela fajn," zamumlala Nespokojeně Tess a také se pustila do jídla.

Oběd dále probíhal mezi dívkami téměř v tichosti. Tess s Mel odešli o trochu dřív, aby si stihli dojít do pokoje pro učebnice, co budou nyní potřebovat. ,,Jdu do knihovny si napsat tu esej z lektvarů... pokud mě budeš potřebovat najdeš mě tam," usmála se se Jess, zvedla se od stolu a pomalím krokem vyšla z místnosti.

Nathali si jen povzdechla. Vadilo jí, že má tak důslednou kamarádku. Vždyť ta esej se měla odevzdávat až za tři dny!

Protože neměla co dělat, tak se rozhodla, že se půjde projít na pozemky. Zvedla se, vyšla z už docela prázdné velké síně a vykročila k jezeru. Skotská příroda byla v toto období vážně kouzelná. Zlatavé zářijové slunce osvěcovalo všechno okolo, paprsky se odrážely od průhledné hladiny černého jezera jako od naleštěného zrcadla, Občas byl z korun stromů slyšet tenký medový hlásek nějakého zpěvného ptáčka a všude okolo foukal příjemný vánek, který čechral Nathali její peroxidově blond vlasy.

Jak se tak blížila k břehu onoho jezera, tak zahlédla postavu, která se opírala o jeden ze stromů. Byl to hoch se světle hnědou čupřinou. Četl si knížku a nevnímal okolí. Dívka si sedla vedle něj do hedvábně hebké trávy a opřela se mu o rameno.

„Ahoj Reme," šeptla spokojeně Nathali a chlapec odlepil svoje oči od popsaných řádků. „Ahoj Nat! Tebe bych tu vážně nečekal!" zasmál se chlapec a věnoval Nathali polibek. ,,To bylo jako co? Tomu říkáš pusa?" zazubila se dívka, Remusův pohled vlastní silou opět stočila na sebe, pevně ho objala kolem krku a jejich rty se znovu spojily. Natáhli byla šťastná, že si opět může užívat Remusovu přítomnost. Bylo to jako se na delší dobu zřeknout čokolády a pak jí znovu začít po celých tabulkách jíst.

Další kapitola je tu! Bohužel už jsem jí nestihla dopsat na PC a proto jí dopisuji na mobilu v autě cestou na výtvarku, proto omluvte jestli je zde nějaký překlep. :)

Budu ráda za každý ohlas! ❤

Vaše Gigi :3