Wolf & Fox II/HP FF✖

Večer na omdlení

„No?" zeptala se nejistě Nathali, která momentálně cítila svoje divoce bušící srdce až v krku, který se jí nepříjemně sevřel. „Jde o to, že se chováš jako by, jsi mě neznala. Co se začít chovat jako ten nejdokonalejší pár v celých Bradavicích? Našim rodinám a budoucnosti, by to jen prospělo," založil si chlapec ruce na hrudi a zkousl si spodní ret. Blok v Nathaliině krku se odstranil a ona měla chuť se od plic zasmát. „A co, když odmítnu? Určitě chceš před ostatními jen machrovat a tam je tam problém. Já bych se vedle tebe jen styděla," odsekla troufale blondýnka. „Opravdu v tom není nic víc?" zeptal se nevěřícně Regulus. „Ne," zavrtěla hlavou Nathali. „Budeš si asi muset počkat pár let, než budeme svoji."

Při té myšlence se Nathali zvedl žaludek.

„Tak fajn," pokrčil rameny Regulus a důstojným krokem odešel. Dívku jeho chování zaskočilo. Vždyť on úplně přepnul z egoistického patnáctiletého frajírka na rozvážného dospěláka. Dokonce se ani neurazil! Ani nenaštval! Možná nová taktika. Že by mu konečně došlo, že takto na nikoho nezapůsobí?

Chvíli ještě seděla a listovala v knížce, ale pak už se rozhodla, že půjde pomalu na pokoj. Vždyť už se pomalu blížila večeře a chodby se pomalu začaly zaplňovat studenty, kteří byli někde mimo svou kolej.

Nathali sešla pár schodů a brzy už ucítila již známí vlhký pach sklepení. Sice si už zvykla, ale občas to tu bylo až moc depresivní a klidně, by si v nějakých chvílích klidně vyměnila kolejní místo třeba s Havraspárem. Hned jak za sebou zavřela dveře od svého pokoje, tak ze sebe shodila těžký hábit a znovu z pokoje vyšla. Po kamarádkách nebylo zatím nikde ani stopy, tak si sedla do společenky a čekala, že se třeba každou chvíli objeví. Uběhlo deset minut a zatím jí míjeli jen samé, jen od vidění známé, bledé obličeje s výraznými konturami. Nathali přišlo, že tito lidé snad od sud ani nikdy nevychází. Zvedla se ze sametového zeleného křesla a zamířila do jídelny s tušením, že na ní zase kamarádky nepočkaly. Většinou se nacházely na večeři mezi prvními.

Otevřela těžké dubové dveře, rozhlédla se po mohutné místnosti, ale holky pořád nikde. Moc lidí tu ještě nabylo a ze Zmijozelu ještě dokonce nikdo.

Třeba se někde zdržely. Vždyť je ještě docela brzo i na nejhladovější holky na škole. Proběhlo jí hlavou, když mířila k místu, kde seděl Remus, kterého si všimla hned jak otevřela dveře. „Ahoj Lásko," Špitla, políbila chlapce do vlasů a posadila se vedle něj. Remus neodpověděl. „Děje se něco?" vydechla vyděšeně Nathali, pohlédla chlapci do obličeje a zděšením se jí málem zastavil tep. Byl celí bledý, oči měl fialově podlité a v nich měl popraskané žilky. „Úplněk... dneska...," vysoukal ze sebe namáhavě Remus. „Půjdu s tebou!" vyhrkla dívka a silně Remuse objala. „Ne," zachraptěl Remus a bezvládně svoji hlavu složil na rameno svojí princezny. „už jsem ti jednou ublížil! Vážně nechci znovu."

„V dobrém i ve zlém... nepamatuješ...?" šeptla Nathali a po tváři jí stekla jedna průhledná a upřímná slzička. „Myslet na sebe navzájem... to, by sis měla pamatovat zase ty... bylo, by docela sobecké odejít z tohoto světa a nechat mě tu samotného...," vysoukal ze sebe Remus a z tónu jeho hlasu bylo jasné, že také nemá daleko k slzám. Nathali si konečně uvědomila, že to vážně není dobrý nápad. Nechtěla přeci Remusovi vnést do života ještě více smutku než před tím než mu vešla do života, když už si konečně dokázal získat jeho srdce. Nechce riskovat Remusovu lásku a city tak tenké jako nitky. „Tak... tak dobře, ale bolí to!" vzlykla dívka a schovala si obličej na chlapcovo rameno, aby nikdo neviděl, jak brečí. „Já vím, že to je pro tebe těžké, ale budou tam se mnou přece kluci. Říkej si, že se mi jako vždy noc, kromě možná pár nových jizev nestane," pokusil se o úsměv chlapec a pohladil dívku po vlasech.

„Nathali! Nathali! Jsem, tak ráda, že jsem tě konečně našla!" zazněli naléhavé výkřiky od dveří a rychlé kroky se blížily k objímající se dvojici. Nathali se překvapeně odtrhla od Remuse a spatřila hnědovlasou dívku se slzami v očích a se zděšeným výrazem v obličeji. „Co se děje Mel?" vyhrkla blondýnka, když se udýchaná dívka konečně zastavila vedle nich. „Musíš se mnou hned jít! Je to důležité! Stalo se fakt něco hodně zlého! Holky jsou na pokoji! Jess... ta je na tom asi nejhůř!" šeptala mezi vzlyky Mel.

Nathali měla co dělat, aby strachem neomdlela. Nejdříve Remus a teď se něco stalo kamarádkám! Zbledla v obličeji a skoro tryskem se rozběhla na kolej, aniž by počkala na vyčerpanou brunetku. Nevnímala udivené pohledy a ani pár otázek co jí jen tak letmo míjeli jako voda v bystřině. Co se asi mohlo stát, tak hrozného? Její kamarádky málo kdy brečí a ještě k tomu na veřejnosti!

Nová kapitola je tu! Doufám, že vás bavila! :3

Co si myslíte, že se stalo? :O

Budu ráda za každý ohlas! <3

Vaše Gigi :3