Když jsem s pomocí Kamči došla domů, vyndala jsem jí klíče aby mohla odemknout dveře od našeho bytu. Absolutně nic jsem nechápala. Dalibor. S nějakou holkou. Na pouti. To bylo jediné na co jsem v tu chvíli byla schopná myslet. A zatraceně to bolelo, uvnitř. Kamča mě odvedla do postele, přikryla mě, a řekla něco ve smyslu: "Vyspi se a pak mi to všechno řekneš, bude to dobrý." A odešla do kuchyně. Strašně jsem vzlykala a slzy mi tekly po tvářích jako vodopády. Nejhorší na tom bylo to jak jsem vůbec nevěděla co se vlastně děje ale přesto jsem z toho byla tak nešťastná. Třeba se to nějak logicky vysvětlí nebo...třeba to byl omyl, s někým jsem si ho spletla. Tyhle myšlenky mi kolovaly hlavou. Doufala jsem že to byl jen zlej sen. Kéžby. A potom jsem v slzách usnula.
Ahoj!❤️ takže témeř po roce(coze?!:O) jsem zpátky. Už nejsem fanynka Dalibora, ale tento příběh pokračovat bude🙏🏻. Těšte se, mám to celé promyšlené a bude to pecka!👅 ily, vase N🍀
