Vampire & Werewolf /ZASTAVENO/

1. Úplněk

Sam - normálně

Elliot - tučně

Dnes je úplněk, tím pádem se celá smečka připravuje řetězy, aby jsme vydrželi nápor měsíce. Vždy když je úplněk se nedokážeme ovládat, zabíjíme vše co nám vlze do cest. Nikdo nechce zabít člověka, proto se na úplněk svazujeme řetězy aby jsme žádnému člověku neublížily.

Ach jo. Dneska je úplněk, co znamená že všichni vlkodlaci budou zabíjet. Pamatuji si živě jak sem se jednou o úplňku procházel a uviděl vlkodlaka jak zabijí rodiny bez slitování, když jsem ho pak našel v lese jak se utápí svědomím že někoho zabil, byl to hrozný pohled.

Nevím proč to dělám, ohrožuji si i svůj život. Každý úplněk chodím po městě kdyby náhodou tam byl vlkodlak abych ho zahnal někam kde nikomu neublíží. Doopravdy nevím proč to dělám, ale to asi díky tomu jak sem viděl jak potom toho litoval, na tolik že se o týden později zabil. 

Už jen pár minut a začne peklo. Jediný kdo má výhodu je alfa, pokuď má silnou vůli tak odolá. Protože náš se za úplňku neproměňuje nás svazuje a i hlídá nás kdyby jsme se náhodou nějak dostaly ze řetězů.

Zatahal za řetězy jestli sou dostatečně pevné. Poplácal mě po hlavě. ,,Neboj, to zvládneš. Jako pokaždé.'' Sem ze smečky nejsilnější beta. Už jsem se třikrát dostal ze řetězů, naštěstí jsem zabíjel jenom zvířata. 

Za pár minut to vypukne, zbývá už jen pět minut. Někteří už vrčí a cukají s řetězy. Pět minut uteklo jako voda a už pociťuji jak se mě snaží měsíc ovládnout. Začaly mi praskat kosti jak se moje tělo vzpíralo. Je to jako kdybych se poprvé chtěl proměnit, všechny moje kosti se buď to prodlužují nebo zkracují. Něco vám řeknu, bolí to.

Procházel jsem se ulicí a koukal jsem se všude jestli náhodou něco neuvidím, nebo neuslyším. Zastavím se v parku, sednu si na lavičku a koukám se na jezírko, na kterém v klidu pluje rodina kachen. 

,,Ááá!'' Ihned běžím za křikem. Doběhnu do temné uličky kde najdu černého vlka jak tam vrčí a kouká na vyděšenou ženu. Brečí, žádá o pomoc. Jediní co mě udivuje je že ten vlkodlak ještě nezaútočil. 

Jen stál, vrčel na ní. Ale nezaútočil. Pomalinku jsem se začal přibližovat, našlapoval jsem tak aby mě neslyšel. Došel jsem až k té ženě, vzal jsem její vystrašenou tvář do rukou a otočil ji tak aby se mi zpříma dívala do mích očích. 

,,Z dnešní noci si nic pamatovat nebudeš, jen že si sem zahnula a potom usnula. Jasný?'' Jen kývla a hned na to usnula, položil jsem ji opatrně na pytle a otočil jsem se za větším problémem. Pořád stál, vrčel a teď i měl naježenou srst. 

  ▶ ▷ ◀ ◁   

Ahoj lidičky! Tak tady máte tu knížku s hrdiny podle toho co jste nejvíc hlasovaly.

Ještě naplánuji ukončit Můj kocourek, jen jsem to už nemohla vydržet. Doufám že se vám tato kapitola líbila. 

483 slov

Dryadaliss