2. Boj

4.4K 291 21
                                    

Sam - normálně

Elliot - tučně

,,Z dnešní noci si nic pamatovat nebudeš, jen že si sem zahnula a potom usnula. Jasný?'' Jen kývla a hned na to usnula, položil jsem ji opatrně na pytle a otočil jsem se za větším problémem. Pořád stál, vrčel a teď i měl naježenou srst.

▶ ▷ ◀ ◁   

Díval jsem se na toho upíra, viděl jsem jen zeleně. Aby jste to pochopily, jaký máme vlasy tak máme takovou srst. Stejně je to jako oči. Takže jsem černý vlk s zelenýma očima. Je hodně vzácní když má vlk černou srst a není to alfa. Proto jsem ta nejsilnější beta. Vlastně jsem na skoro stejné úrovni. 

Jen co je zajímavý že dneska vnímám, že vím co dělám. Zase aby jste pochopily, když je úplněk tak žádný vlkodlak není při smyslech, takže jak se probudíme si uvědomíme naše činy. Koho jsme zabily, koho viděli. Vše se nám vrátí.

Ale zpátky, stojím, vrčím a mám naježenou srst. Koukám se do očí upírá. Teď se ptám sám sebe proč nezaútočím, dit to je upír. Jen tam stojím jako socha. To samý ji i on, socha. Ani jeden z nás nechce udělat pohyb aby nezačal souboj.

Stojím a čekám kdy vyrazí, nic. Stojíme tam oba jako idioti. Najednou jakoby přestal vnímat a...začal se pomalým tempem mířit ke mě. Já jsem nehnul ani brvou, jen jsem vyčkával až zaútočí. Nemusel jsem moc dlouho čekat a už jsme se praly.

Byly jsme stejné šance na výhru, jin že jsem silnější. Skočil jsem mu na záda, hned začal narážet do zdí aby mě schodil. Držel jsem se jako klíště. Pak jsem dál svojí ruku na jeho spánek a vyslal kouzlo které dokáže jen ovládat pár upíru. Éter.

Ucítil jsem bolest na své hlavě, byla to nehorázná bolest. Spadl jsem, začal jsem se zpátky proměňovat na člověka. Před tím než jsem upadl do bezvědomí, jsem spatřil snad anděla. Kolem své hlavy měl zář. Pak už si mě vzala temnota.

Začal se proměňovat na člověka, už jsem si myslel že budeme bojovat dál. Když se konečně přeměnil na člověk...páni! Je tak sexy, jeho tělo. Ach. Je tak překrásní, koukl se na mě a koukal na mě jako na boha. Pak upadl do bezvědomí. 

Vzal jsem si ho do náruče a šel jsem s ním na svůj hrad. Ano, bydlím v hradu už 500 let. Šel jsem a pořád se koukal jak odechuje, neměl zrovna vypracovanou postavu...ale mě by stačila. Ach jo...na co to zase myslím, určitě je na holky.

  ▶ ▷ ◀ ◁     

Jo, žiju! Ale jediný co že asi dlouho zase nenapíšu.

No jo...škola. :'(

433 slov 

Dryadaliss

Vampire & Werewolf /ZASTAVENO/Kde žijí příběhy. Začni objevovat