Mám tě rád jako sůl (Hybrid Edition)

Hádka

V krabici seděl takový malý obtloustlý hoch. Byl jsem v šoku. To kvůli mě unesli cizího člověka?!
Znovu jsem se podíval do krabice a všiml jsem si, že ten tlouštík má kočičí uši a ocas.
Krabici jsem rychle zavřel a otočil se na ostatní.

„Ježiši jste normální?! Proč jste mi koupili hybrida!" zařval jsem.

„Přišel jsi nám takový osamělý a my si řekli, že by ti s tím hybrid mohl pomoct." odpověděl smutně Wedry.

„Osamělý?! To snad nemyslíte vážně! Čekal jsem toho hodně. Ale tohle?! Tohle fakt ne!" zařval jsem znova. Byl jsem vzteky bez sebe. Sotva se zvládnu postarat sám o sebe a oni mi koupí hybrida.

„Pavle uklidni se. Nemysleli jsme to zle. Mysleli jsme si, že tě ten dárek potěší." snažil se mě uklidnit Jirka.

„Přesně Pavle. Uklidni se. Všichni jsme to mysleli dobře." dodal Ment.

Jen co to Ment dořekl, nezvládl jsem to a vybuchl jsem.

„Jo tak vy jste to mysleli dobře! Vy jste fakt nenormální! Vypadněte z mého domu! Všichni!" zařval jsem na ně.

„Dobře. Tak mi půjdeme." řekl Wedry a otočil se na ostatní.

Potom co všichni odešli znovu jsem otevřel tu krabici a pořádně si prohlédl toho chlapíka co byl uvnitř. Seděl tam a vypadal dost vyděšeně.

„Jsi v pořádku?" zeptal jsem se ho, ale odpověď nepřišla.

„Ty toho asi moc nenamluvíš, co?" řekl jsem mu. Jenom se na mě na chvilku podíval a hned se otočil pryč.

Snažil jsem se s ním navázat konverzaci, ale nešlo to. Vždycky když jsem se ho na něco zeptal podíval se na mě a hned se otočil pryč.
Asi po půlhodině snažení jsem to vzdal.
Chvíli jsem ho nechal samotného a odešel jsem do jiné místnosti. Napadlo mě totiž, že když bude sám, mohl by vylézt.
Uběhlo asi patnáct minut a já si řekl, že bych se na něj mohl jít podívat. Opatrně jsem vešel do kuchyně (kde se nacházela krabice) a k mému překvapení ten ušatý kočičák vylezl. Ale to co mě překvapilo ještě víc bylo to, že stál u mého narozeninového dortu. Nejdřív jsem si myslel, že se na ten dort jenom kouká, ale když jsem přišel blíž všiml jsem si, že se na dort nekoukal, ale že ho žral.

„Co děláš vole?! To je můj dort! Jestli máš hlad měl si mi říct! Něco bych ti uvařil." řekl jsem mu.

Jen co si mě všiml začal utíkat.
Chvíli mi to trvalo, ale nakonec se mi povedlo ho chytit. Hodil jsem si ho přes rameno jako pytel brambor a odnesl jsem ho do pokoje pro hosty.
Řekl jsem si že nebudu za kruťase, a tak jsem mu do pokoje pro hosty donesl ještě nějaké dobroty.
Pro jistotu jsem ho v tom pokoji zamkl a šel jsem spát.

-----
Další kapitola je na světě!