Jedno odpoledne cestoval jeden pár autem, když na vzdáleném místě, uprostřed silnice, uviděli ženu, která na ně zuřivě mávala.
Manželka říkala jejímu muži aby nezastavoval a pokračoval v jízdě, jelikož se příliš bála o jejich bezpečí. Manžel se rozhodl alespoň projet pomalu, aby si v případě mohli všimnout možných šancí, že by byl někdo zraněn. Když se přiblížili, všimli si, že žena má na obličeji i na pažích spousty ran a modřin. Rozhodli se tedy zastavit a zjistit, jestli mohou pomoci.
Pohmožděná žena prosila o pomoc, řekla, že byla v autonehodě a její manžel a syn, novorozené dítě, jsou stále ve voze, který byl v hlubokém příkopu. Řekla také, že manžel je již mrtvý, ale dítě vypadalo, že je stále na živu.
Manžel, který cestoval, tedy vystoupil z vozu aby se pokusil zachránit dítě. Řekl ublížené ženě aby zůstala v autě s jeho manželkou. Když přišel k nabouranému vozu, všiml si dvou nehybných postav na předních sedačkách, jelikož se zaměřil na dítě, nevěnoval jim pozornost. Rychle vzal dítě a vstal aby jej dal k jeho matce. Když však vstal nikde tu ženu neviděl. Jeho manželka mu řekla, že šla za ním k nabouranému vozidlu.
Když se manžel vrátil, všiml si, že dvojice na předních sedadlech, tvořil mladý, mrtvý pár. Byl tam muž a žena, která byla nepochybně ta, která je prosila o pomoc.
