creepypasty - Nightmare

LES

Jmenuji se Jeff, jsem slavný detektiv a záhadolog. Dnes večer mám v plánu osobně prozkoumat dlouho nevyřešený případ s ,,Šedým lesem''.

INFORMACE O ŠEDÉM LESE:
,,Kdo jednou vejde, nikdy se jeho duše nevrátí" tvrdí zdejší občané z vedlejší vesničky. Všichni co do něj jednou vešli byli nalezeni mrtví nebo nebo s zcela jinou osobností. Ti co se našli živí byli do tří dnů zavřeni do vězení za masové vraždy.

Půjdu do lesa a budu se snažit tam přespat. Když mi ten úkol zadávali před půl rokem souhlasil jsem, protože jsem o tom lese nic nevěděl. Pak mi ,ale dali informace a já měl chuť to vyměnit za jakýkoliv jiný případ. Na tenhle den jsem se nerad, ale musel připravovat pěkně dlouho. A už dnes...
Naštěstí tam nejdu sám ale s pár kolegy a zároveň přáteli: Samem a Sebastianem.

Dojeli jsme sem asi kolem 15:00,našli jsme si strom pod ,kterým budeme trávit ten dlouhý čas tady. Neměli jsme ani ponětí co nás tady čeká.
Sam byl profesionální skaut a proto šel hned nasbírat nějaké dřevo na oheň. A od toho dne už jsme ho neviděli. Stále jsme, ale doufali v to, že se vrátí, bylo to však marné....
Měli jsme ho jít hledat, ale nikdo z nás neměl odvahu tam jít. Věděli jsme, že tu noc musíme přežít i bez ohně (neměli jsme dřevo).
V noci jsem měl v plánu usnout ale nešlo mi to, každých deset minut se ozval nechutně skřípavý zvuk a mě začla být obrovská zima a v době když to přestalo mi zase začlo být vedro. Jednou to ale bylo jiné, místo skřípavého zvuku zazněl lidský, žalostný křik. Ten křik bych poznal i kdybych byl na míle daleko, byl to hlas Sama.

Sedl jsem si a baterkou namířil na Sebastiánův spacák. Byl to strašný pocit, místo něj tam bylo plno krve. Hned jak jsem to uviděl, mi spadla hrůzou baterka na zem. Neváhal jsem a snažil jsem se z lesa dostat, co nejrychleji... Ale marně akorát jsem zabloudil. Zkoušel jsem volat ale nebyl tu signál. Byla mi zima, ale strach v mém těle ji převládal.
Najednou jsem ji uviděl... Usmívala se na mě a v ruce držela krvavý nůž.
,,Prosím, nezabíjej mě"a to bylo poslední co jsem v životě řekl.

Je to pravda?
Neřeknu...
Existuje ten les?
Taky neřeknu...
Je to jen na vás jestli tomu věříte...

Omlouvám se za to, že jsem dlouho nic nenapsala, ale školy není nikdy málo 😛🤓.Doufám, že už budu aktivnější.
Ale jinak budu ráda za každý hlas, který mi dáte, víc mě to motivuje na další příběh.
Snažím se to pro vás psát, co nejoriginálněji, ale není to vůbec lehké😧😢.