Serendipity (Opravuje se)

/8.Part/

POV: Jimin

Jako další den jsem mířil do studia. Dneska ale jdu brzy, tak doufám, že tam někdo bude.

,,Dobré ráno.."pozdravil jsem, aniž bych se podíval jestli v místnosti někdo je.

,,Hm"zamručel Yoongi.

Tak od něho jsem jinou reakcí nečekal.

,,Kde je Jin a Namjoon?"zeptal jsem se.

,,Řekli že mají "práci"".

,,Tak ti dva se nezmění"zasměju se a sednu si na volnou židli.

POV: Yoongi

Šla nanynka do zelí do zelí natrhala lupení lu-..

,,A jak ses měl?"zeptal se.

Teda on je otravnej.

,,Fajn"odpověděl jsem.

Tak kde jsem to skončil? Už ani nevím.

,,Odskočim si"řekl.

To mi ani říkat nemusíš. Hele nechal si tady mobil. Ne Yoongi nesmíš!

Chvíli jsem se díval na jeho mobil, když v tom jemu přišla sms.

Mám? Nemám? Moje zvědavost je větší. Podíval jsem se a úplně jsem zamrzl.

,,Ahoj buzno, rodiče nás pozvali na večeři a máš si přivést doprovod, který stejně nebude mít, protože kdo by tě chtěl? Ha ha. Jestli si furt myslíš, že tě mají rodiče rádi, tak jsi na omylů nenedavidi tě. Bratr".

To psal jeho bratr? Chtěl jsem ještě víc se začíst do jejich konverzace, ale uslyšel jsem kroky. Rychle jsem telefon nechal telefonem a dál dělal jakoby nic.

POV: Jimin

Vyšel jsem ze záchodu a Yoongi se tvářil jakoby ho přejel náklaďák.

,,Stalo se něco?"strachuju se.

,,Co? Ne vše je fajn"zamručí.

Určitě ne.

Nechám ho tedy být a vrátím se ke svému telefonů.

Máte jednu nepřečtenou zprávu.

,,Ahoj bráško jen ti chci říct, že tě mám strašně ráda❤️ Ale abych se dostala k hlavní věci. Rodiče nás pozvali na večeří, když budeš chtít přijď! Ráda tě zase uvidím. Tvoje milovaná sestřička".

To je od ní milé! Je jediná z rodiny, kdo se nepředtvařuje a vždy při mě stojí. Jak vidím psál mi i brácha, ale tohle už je zobrazena jako přečtená, že by si to přečetl Yoongi? Ne on by to určitě nebyl.

Po práci

,,Tak mi už jdeme"začal Namjoona tahat Jina ven ze studia.

,,Nezapomeňte si zase rozbít dveře"zasměju se.

,,Ty jsi mu to řekl?!"vykřikne Namjoon a zmizí pryč.

,,Ahoj"rozloučim se i s Yoongim a odchozím.

,,Počkej!"zastaví mě Yoongi.

,,Ano?"usměju se na něho.

Bude to snad jako v těch romantických filmů, že jsi teď uvědomí jak se choval? Omluví se mi a mi strávíme noc nezapomenutelnou-.

,,Půjdu"řekne jakoby nic.

,,Cože?".

O čem to sakra mluví?!

POV: Yoongi

Moc dobře znám, jaké to je, když tě lidí nenávidí za to jaký jsi. Musím to pro něho udělat a jít s ním na tu večeři.

,,Udělám to půjdu stebou na večeři k tvým rodičům".

,,Takže si to byl vážně ty, kdo mi vlezl do telefonu?!"vykřikne a praští mě.

Tak takhle jsem si poděkování vážně nepřestával.

,,Tak chceš pomoct?"jemně si začnu hladit bolavé místo, kde mě praštil.

,,Já nevím".

,,Fajn kdyby sis to rozmyslel tady je moje máš moje číslo. Zavolej když budeš chtít"řekl jsem a podal jsem mu své číslo.

,,Ale rodiče čekají, že příjde můj přítel"zasměje se nervózně.

POV:Jimin

Nemůžu přece jen tak tam vzít zamručeného Yoongiho! Ale zase nechci dopřát bráchovi tu radost, když přijdu sám.

,,Dobře beru to".

,,Fajn, napiš mi co a jak přijdu si pro tebe"usměje se na mě a odejde.

Za svůj život jsem viděl všechno ale, aby se na mě usmál Min Yoongi?! Tohle se zapíše do historie.