"Karen vstávej!" Tátův hlas se rozezněl všude po mém pokoji... jak já nesnáším to vstávání. Přetáhla jsem si peřinu přes hlavu, ale hned jsem toho litovala když se moje peřina válela někde na zemi. Jen jsem naštvaně zavrčela a hodila na tátu nenávistivý pohled. Ten jen pohodil rameny a šel do kuchyně připravit snídani. Tak jsem vstala z postele a šla ke skříni. (no nestli se tomu dalo říkat chůze...) ze ktere jsem po chvíli vyndala černé džíny, bílé tryko s nějakým nápisem a černou mikynu s kapucí a šla si to obléknout do koupelny. Tam jsem si rovnou vyčistila zuby a učesala vlasy.
Když jsem vyšla z koupelny, tak má trasa pokračovala po schodech na kterých jsem malem hodila hubu, ale v mém případě to není žádná novinka.
Hmm mňam k snídani mám vajíčka! S chutí jsem je snědla a odnesla talíř do myčky, a viděla tátu jak už na mě čeká v chodbě. "Pospěš si jinak příjdeš pozdě" já jen vytvořila na svém obličeji otrávenou masku a rychle si šla nazouvat boty.
Při nástupu do tátovího černýho auta jsem se praštila do hlavy ale jinak dobrý. Nasadila jsem si kapuci u mikyny aby mi nebyly vidět kočičí uši protože nikdo by je neměl vidět. No, snad mi nekdo nestrhne kapuci.
Po asi deseti minutách jsme dorazili ke škole, která vypadala spíš jako moderní dům než jako škola ale ok. Vylezla jsem z auta a rozhlédla se. Před školou bylo sposta studentů většinou ve skupinkách nebo po jednom. Ale také tu byli studenti kteří chodily všude možně jako budu za chvilku asi já.
Táta mě před mým odchodem zadržel "dej na sebe pozor" "jasně tati, nemusíš se ničeho bát" řekla jsem a zasmála se. "No to se právě bojim. U tebe člověk nikdy neví" trochu jsem se při těch slovech zašklebila a rozešla se ke škole.
Konečně jsem se dostala přes všechny ty studenty a vešla do mohutné školy, kde jsem si zařídila u ředitele sešity a učebnice. Jinak ředitel je fajn chlapik který má tak kolem čtyřiceti let.
Konečně se mi podařilo najít moji třídu do které jsem mela začít chodit. Hned jsem si zabrala poslední lavici u okna a doufala ze budu sedět sama. Nojo ale štěstí mi zrovna nepřálo a přišel do třídy ňákej kluk celkem pěknej hnědé vlasy, břišáky počkat co? Nad čím to sakra zase přemýšlíš Karen!
Ou... ten kluk se kouknul mým směrem a namířil si to přímo přede mě a MOJÍ lavici. "Běž si sednout jinam tady je moje místo!" Řekl chladným hlasem a čekal že se zvednu ale to bych nebyla ja abych odešla od mého místa. "Ne ani mne nehne" uchechtla jsem se. Ale ten kluk neodešel stál tam jako skála a propaloval mi díru do očí svým pohledem. "Ty tu snad hodláš vystát díru nebo co?" Najednou se ten kluk ke mě nahnul, ale naštěstí zvonilo na hodinu takže se jen narovnal a zíral dál.
Po chvilce přišel učitel a kouknul se na toho kluka. "Ty si jako nepůjdeš sednout?? Kyle?" V další sekundě seděl Kyle vedle mě a nasraně mě sledoval.
Tak a máme tu první díl! Doufám že se vám líbil. Jinak nevim jak moc často budou díly vychazetr kdyžtak se omlouvám kdyby to trvalo ňák dýl.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
