Karynino tajemství

4

Yes!! Konecne skončila poslední hodina. Rychle jsem všechno to učení naházela do tašky a už si ji dávala na rameno. Vyšla jsem rychlou chůzí ke skříňkám a našla si tu svojí s číslem 176 a otevřela ji. Vzala si věci a přímo sprintovala domů. Ne že bych nějak spěchala ale chtěla jsem jit po dlouhé době někam ven a ne jen sedět doma na zadku a bejt vystresovaná že mě někdo uvidí. No nic... rozrazila jsem dveře a běžela do svého pokoje, kde jsem si oblékla věci na ven takže další mikynu ňáké triko a legíny. Samozřejmě černé. A šla ven. Na chodbě jsem málem srazila tátu "ahoj, kam ten spěch Karen?" Zeptal se se zábleskem radosti v očích. "Jdu ven" pousmála jsem se na něj. Úsměv mi oplatil a já už na nic nečekala a šla ven si pročistit hlavu z dnešního dne.

Šla jsem dlouhou lesní cestou až jsem se konečně dostala na to nádherné místo na kterém jsem už nebyla dobrých 10 let... a to mi připomíná to že jsem vám ještě ani neřekla kolik mi je. Bude mi za dva týdny 17 no není to super? Taky si myslim. No ale teď zpátky k mé situaci. Rozešla jsem se k celkem velké louce, v jejímž prostředku se nachází strom. Na tohle místo jsem jako malá chodila skoro pořád s tátou. Rozhlédla jsem se jestli tu někdo není. No nikoho jsem nevidela takže super! Sundala jsem si kapuci a tím tak odhalila svá huňatá ouška, a chvilku po tom jsem se proměnila v hnědou kočku. Běhala jsem všude možně po louce a užívala si tu volnost. Když jsem najednou zaslechla kroky. V panice jsem nevěděla co mám sakra dělat tak jsem se se strachem v očích otočila. Vůbec jsem nevěřila svým očím. já mám halucinace nebo co? Normálně si to tam nakráčel Kyle a šel mým směrem. Hmm třeba o mě neví. Třeba to byla jen náhoda. Začala jsem couvat. " či čii pójď neboj se mě... či čiii" volal potichu. Chtěla jem utéct ale nešlo to. Prostě to nešlo, moje kočičí podoba se rozeběhla ke Kylovi aniž bych já něco udělala. Cítila jsem se jako v poutech, Bolela mě hlava a já už si říkala že to nemůže být horší. Bohužel může... Kyle mě chytil do náruče a dal mi k čumáku nějakou mokrou látku. Moje kočičí podoba nad kterou jsem ztratila kontrolu k tomu samozřejmě přičichla a pak se mi začali pomalu začali zavírat oči a najednou tma... černo černá tma.

Z pohledu Kyla

Šel jsem se projít na louku na které teď trávím hodně času. Došel jsem až k louce ale hned jsem se schoval do keře. Takovej stalker... jenže tentokrát je to pro mne důležitý jestli chci splnit ten zatracenej úkol, kvůli kterému mě poslali na tuhle akci... mým úkolem je najít tu jednu holku která je neko. Ano jsem neko... a co? Uši mi náhodou seknou. To je jedno teď se musím soustředit protože tahle holka no... teda spíš Karen je velmi podezřelá už jen kvůli tomu že nosí neustále kapuci. Ona si stoupla kousek od toho stromu a rozhlédla se. No, ještě že jsem za hustým keřem přes který je hovno vidět. A sundala si kapuci. Bingo!! Je to ona. Je víc sexi než když má kapuci. Týjo ona se umí i proměnit tím velké plus pro mě! Po chvilce jsem vylezl z úkrytu a šel směrem k ní. Ona samozřejmě začala couvat protože jsem krypl a kvůli mé debilitě se mě bojí... super. Naštěstí to s kočkama umím a s ní problém nebude když ani neumí sebekontrolu nad svojí druhou polovičkou. "Či čii pójď neboj se mě... či čiii" řekl jsem klidně a vyčkával na reakci. Ale jak mile jsem to řekl tak ke mě přiběhla a začala se mazlit, a tak jsem toho využil a vzal si ji do náruče. Začala vrnět oooow byla tak rozkošná. Sice jsem nechtěl ale musel jsem to udělat. Vyndal jsem z kapsy kus látky která byla napuštěná uspávací látkou. Tu látku jsem ji dal k jejímu malému čumáčku aby si přičichla. Hned jak to udělala tak její tělíčko začalo pomalu upadat do bezvědomí, a pak se proměnila zpět na ušatou Karen. "Omlouvám se" zašeptal jsem neslyšně i když jsem věděl že to slyšet nemohla.

Eeeej konečně tu mám 4 kapitolu.... Omlouvám se že jsem ji nevydala dřív ale nebyl čas opravdu se omlouvám :D

Tohle je Karen v kočičí podobě :D

A tohle je Kyle v kočičí podobě :P