Karynino tajemství

5

Pohled Karen

Pomalu jsem začala otevírat oči, a zjistila jsem, že nevim kde to sakra jsem...dobrý vědět. Chtěla jsem vstát ale jak mile jsem se vyhoupla do sedu, mé tělo zase spadlo zpátky na... počkat, na čem to ležím? Asi na nějaké dece? Jestli se tomu dá tak říkat. Najednou jsem uslyšela kroky a poté někdo vešel... no asi do ňákého stanu. Hned jsem zavřela oči a dělala že spím. Ale když mi došlo že to je Kyle, otevřela jsem oči a v rychlosti blesku jsem se po něm ohnala rukou, která po sobě zanechala červený otisk. Potěšeně jsem se ušklíbla a poslouchala Kylovi nadávky na moji osobu. Pak se na mě naštvaně podívál a to mě donutilo se rozesmát na celé kolo. Ja vím tohle zřejmě není moc vtipná situace když mě unesl ale když ten jeho pohled je k nezaplacení.

Vyjeveně na mě koukal a myslel si jestli jsem normální.

Po mém extrémním záchvatu smíchu jsem na něj hodila vážný pohled. "Proč jsi mě sakra unesl... a kde to k čertu jsem??" Řekla jsem poněkud podrážděně. "No... já jsem neměl na výběr, jen plním rozkazy nic víc." "Jaké rozkazy?" Opáčila jsem a podívala se mu do těch až děsivě zlatých očí. "Měl jsem za úkol najít ztracenou dívku rodu neko. To jsem zplnil ale ještě tě mám ve zdraví dostat do země Naukola" řekl a propaloval mi díru do očí. "Počkat co? Co je neko? A co je sakra zem Naukola??" "Neko jsou lidi z kočičíma ušima na hlavě a Naukolu zatím neřeš"

No super... jsem ve stanu sama no teda spíš s kylem... jsem úplně nadšená. Pak se Kyle najednou zvedl a odešel pryč. Rozhodla jsem se pro to že bych mohla prozkoumat okolí a tak jsem vylezla ze stanu a rozhlédla se kolem. Náhodou je to hezké místo čekala jsem horší ale tady se mi líbí.
Jsme v lese u nějakého jezírka s vodopádem. Miluju přírodu. Hmmm vůně jídla se mi nahrnula do nosu a já si uvědomila že mám hlad, a tak jsem šla za vůni až jsem došla ke kotlíku s hotovou polévkou. Nikdo okolo nebyl Kyle šel asi pro dřevo. A tak jsem kotlík rychle vzala a utíkala s ním k jezírku, kde jsem do sebe naházela půlku polévky rukou protože jsem lžičku nenašla ale co. Pak jsem s tím kotlem se zbytkem jídla šla do stanu a tam ho položila vedle sebe... naštěstí ještě nejsem tak zlá abych Kylovi snědla i jeho půlku, i když si to zaslouží.

Když se vrátíl bůh ví odkať, slyšela jsem jak přešlapuje z místa na místo a mumlá si pro sebe. Možná že mu usnadním jeho přehřátí mozku, a tak se moje tělo zvedlo a já vzala do ruky ten kotlík a vylezla ven. "Hledáš něco?" Řeknu s lehkým úsměvem. "Ty jedna mrško" odpoví na oko naštvaně a sebere mi kotlík z ruky přičemž se do něj s nadějí v očích podívá. To mě donutí se rozesmát. "Můžeš být rád že jsem neměla velký hlad" ušklíbnu se na něj. "Jinak zítra vyrážíme, tak si začni pomalu balit" "by mě zajímalo co si mám balit, když jediné věci co mám jsou na mém těle" "ale pšt" řekl arogantně a pomalu začal balit jeho věci, zatímco já jsem si jak královna seděla na té dece. Pak za mnou přišel "slez s té deky" řekl když už měl vše zbalené ve velkém batohu "ne" ušklíbnu se na něj "jak chceš..." nahodil zlomyslný pohled a začal mě lechtat "n..nee...p..p..přes..taň.." dostala jsem zatímco mě Kyle lechtal "tak slez s té deky" "a popros" dodal zamýšleně.