To si představte takhle dvě holky sedící v kočičí kavárně na Karlínském náměstí jedící si tam ten svůj javorový cheesecake a zapijí ho skvělým cappuccinem a baví se o různých věcech.
Jedna z nic začne mluvit o svém novém "kamarádovi".
A:"No kamarádka mi psala, že jsem teď mnohem víc rozzářená."
B:"Jako když o něm mluvíš tak ano, jenže u tebe je to hrozně sporný. Ty dokážeš být šťastná i bez něho. Usmíváš se a máš pozitivní přístup k životu."
V tu chvíli jsem si uvědomila kolik lidí si tohle může říct. Kolik holek na světě se žene za tím, aby si uhnali chlapa, jen aby mohli spokojeně žít.
A stejně si opravdu na rovinu přiznejme, že nás to akorát svazuje. Je hrozně krásný se ráno probudit vedle někoho, kdo vás má rád, ale nikdy nebudete volní. Teda pokud si nenastavíte pravidla, i když kdo z vás by na to měl koule, že? Prostě nevím jak to vzniklo, ale přijde mi, že v poslední době se stalo trendem někoho vlastnit. Je to hnusné, ale je to tak.
Proto si já můžu upřímně říct, že nepotřebuji někoho vlastnit na to, abych byla šťastná.
A děkuji hrozně moc lidem kolem mě, že tu šťastnou ze mě dělají. I Kdyby to měl být nějaký týpek, co se na mě usměje. Protože i maličkosti nás dělají šťastnými.
ČTEŠ
Mysl
Non-FictionNehledejte v tomhle žádný příběh. Má vám to pouze ukázat realitu a moje cítění. Vlastně i moje myšlenky. Jsou to moje názory, takže mě prosím nějak akceptujte. Vaše dremy.
