Víte, kdy si můžete říct, že jste dobrý člověk? Třeba v tu chvíli, když přijdete do práce a kolegyně vám řekne, že se na vás těšila kvůli tomu, jak se pořád usmíváte. A nebo taky když uděláte radost dítěti. Třeba jako mu dát obyčejný balónek, protože balónky milují všichni. Někdy stačí i třeba mile pozdravit nebo pomoct starému člověku, i když si myslím, že to je základ slušnosti.
Dobrý člověk by měl mít i trpělivost. Když každý den za vámi chodí víc jak padesát dětí a pořád se na něco ptají, jenže vy na ně nechcete být hnusní, protože za to nemůžou, jen jsou zvědavý a to jsme byli všichni a vlastně do teď jsme.
Hlavně dobrým člověkem jsem v tu chvíli, kdy ke mě přijde rýpavý zákazník a já se celou dobu usmívám a raději si ho nevšímám a snažím předat svoji energii i jemu. Je to totiž lepší, než si dělat problémy.
Taky je dobré říct, když se bavíte s nějakým člověkem o jiném kamarádovi, že ho máte rádi ale v tomhle vás štve. A ne na něj hned hodit, jak je příšerný a bavit se s ním dál.
Protože prostě je jen na vás jak se budete chovat a jakými chcete být lidmi.
Chceš být dobrým člověkem? Tak si to hlavně musíš uvědomit.
ČTEŠ
Mysl
NonfiksiNehledejte v tomhle žádný příběh. Má vám to pouze ukázat realitu a moje cítění. Vlastně i moje myšlenky. Jsou to moje názory, takže mě prosím nějak akceptujte. Vaše dremy.
