Lhář |Wedry|

|4|

,,Hele, nebudu to okecávat, platí nebo ne?"

,,Tak teda, ano. Václavák?"

,,Ano, za deset minut jsem tam."

Dobře, to bylo urychelný, ale tady už nevydržím ani chvilku. Láká mě ten pocit že ji poznám. Že zjistím, jaká doopravdy je.

Obléknul jsem se do normálního oblečení, ve kterém by jste mě nejspíš někde zahlédli. Nic speciálního.

,,Hm, dobrý." řekl jsem si před zrcadlem. Ano, na tento outfit nejspíš nikoho nezbalím, ale, to taky není můj účel. Chci ji poznat. Možná bude jiná.

.

Pohled Diany

Čekám tu už dobrých deset minut. Asi zapomněl. Co jsem mohla čekat. Byla to jen nahraná sranda. Nic takového by se nemohlo stát. Je to jen hloupá představa.

Stojím tu uprostřed náměstí, svírajíc rukávy svého kabátu. Doufala jsem v zázrak, že by přece jen přijít mohl, ale nedělo se tak. Slzy mi začaly stékat po obličeji. Bylo to nahrané.

Všichni co šli okolo mně, se na mně dívali. Nechápali mně. Proč tu sama stojím a jen tak brečím.

,,Jsi... Diana?" ozval se hlas, který mi připomínal osobu, kterou znám jen z videí.

,,Wedry?" zvednula jsem pohled.

,,Ano?" usmál se na mně podal mi růži. On nezapomněl. Jen chtěl udělat dobrý dojem, že mi přinese růži, to ho nejspíš zdrželo.

Měla jsem ho na dosah. Pár centimetrů ode mně. Viděla jsem ho naživo.

,,Jdeme?" podrbal se na zátylku a zmateně na mě pokukoval.

,,Samozřejmě." usmála jsem se já.

.

Procházeli jsme si Prahu. Moc jsem se o něm dozvěděla... Netušila jsem, že vím o něm ani ne pět procent. On zase zjistil informace o mě. Není jich nějak mnoho, ale je to na dlouhé vyprávění. Zastavil se.

,,Hele, chci ti vysvětlit, proč jsem to potřeboval urychlit."

,,No? Poslouchám."

,,Asi víš, že bydlím s těma hajzlama... no, tak nějak mě prokoukli a zjistili o tobě... a problém je ten, že si o tobě myslí, že jsi štětka."

,,A k čemu to chceš navést."

,,Chci aby jsi se jim představila, prostě aby jsi šla na chvilku k nám."

,,Dobře, teď jsi mně zaskočil. Myslíš to po jedné schůzce vážně? Nejsem jenom ,,na jednu noc" je ti to jasné?"

,,Dee, tak jsem to nemyslel."

,,Já vím jak jsi to myslel. Ale nevím. Bojím se."

,,Jo, to mi došlo." falešně se pousmál a už jsme mířili k jejich domu. Vedl mě tam, protože chtěl, abych věděla, kam kdyžtak zajít.

.

,,Tak, můžeme někdy zopáknout, ne?"

,,Jo, samozřejmě Ráďo. Byla radost tě poznat."

,,Jo, nápodobně. Ahoj."

,,Ahoj."

Zavřel dveře.

,,Kurva!" uslyšela jsem za dveřmi. To, bylo kvůli mě?

.

,,Kurva..." zopakovala jsem jeho slova, když jsem došla domů. Asi jsem mu to zničila. Celé ,,rande".