Za hlasem lišky

„Suzie?"

Dlouhovlasá dívka se otočila na svou kamarádku. V očích jí zazářily pověstné jiskřičky. Usmívaly se svým šibalstvím a štěstím. Zasmála se.

„Nech toho, Anne. Víš, že se tohle nemůžeme!" usmála se Suzie a svou kamarádku objala.

„Ty a ty tvoje pravidla. Copak si tu legraci neužíváš?"

„To ano. Ale nevím, jak se na tohle budou tvářit ostatní..."

Smích se nesl prázdnou školní chodbou.

ooOoo

Stála před svou zrcadlovou skříní. Mírná vráska na jejím mladičkém obličeji. Prohlížela se. A zamračení se prohlubovalo. Kdy přišla? Jak se dostala domů? Vždyť před chvílí se bavila s kamarádkou a najednou stojí tady. Zmatená.

Šíleně ji bolela hlava. Už na sobě neměla školní uniformu, ale své oblečení na doma. Obyčejnou teplákovou soupravu v její oblíbené světle modré barvě. Ale... kde ji vzala? Nepamatuje se, že by ji s mámou kupovala.

Rozevřela dřevěná dvířka skříně a nakoukla dovnitř. Její zelené oči bloudily po oblečení. Natáhla ruku a dotkla se sukní zavěšených na ramínku. Polovinu z nich nepoznávala.

Prudce zabouchla skříň a opřela se o ni. Co se to děje?

ooOoo

Nepatříš sem.

Proč tu chceš zůstat?

Pojď semnou...

Tichý šepot se nese sny. A zanechává stopy na dětské duši.

Procitne a zamrká. A tam... tam v temnotě noci vidí oči. Září prostorem. A nejednou jsou pryč. Zmizí tak nenápadně, jako se objevily.

ooOoo

„Suzie? Co se děje?" ozve se jí u ucha hlas kamarádky. Blízké přítelkyně, kterou měla nadevše ráda. Byla pro ni každodenní radost. Dokázala ji pokaždé rozesmát. Proč to teď najednou nejde?

„Jsem jen unavená, Annie. V noci jsem moc nespala."

„Špatné sny?"

„Něco na ten způsob. Nevím, co to znamená."

„Můžeš mi o tom říct. Víš, že můžeš, že ano?"

„To víš, že to vím. Jen toho moc není. Asi to je ze všech těch povinností ve škole. Není to nic důležitého." Usměje se. Ale její oči říkají něco jiného.

Anne se na ni taky usměje. Ale tak nějak smutně. Ztrácí snad svou jedinou přítelkyni?

To uvědomění bolí. Pálí to v hrudi, ale ona přesto mlčí.

ooOoo

Oči jsou okna do duše. Oči ukážou, kdo skutečně jste. Můžete být silná osobnost. Můžete světu ukazovat jen svou masku. Ale ty oči... oči vás prozradí. Jenže jen málokdo v nich dokáže číst.

Skryté touhy. Bolest. Lásku. Nenávist. Pochopení. Naději...

ooOoo

Chápeš to?

Tenhle svět pro tebe není.

Je tu jen temnota, která vše postupně zničí.

Pojď semnou.