Pes za plotem [Pozastaveno]

Sám

Ticho..

Když odjel a jeho motory utichly, bylo ticho. Hrozně jsem se bál. Pálil mě obličej od rány od plotu, bolela mě packa, jak mě nakopnul a měl jsem ohromný hlad. Kolem mě nic nebylo. Jen hlína, která moc dobře nechutná a plot.

Schoulel jsem se do klubíčka a našel si polohu, která byla nejméně bolestivá. Byla tma a stále pršelo. Byl jsem hrozně vyčerpaný, ale hlad mi nedovolil usnout.

Přemýšlel jsem. Přemýšlel jsem, co jsem komu kdy udělal. Proč mě potkal tento osud?

Přemýšlel jsem dlouho. Poté se mi na chvíli podařilo usnout. Spal jsem do té doby, než nějaká kočka spadla z hromady odpadků a způsobila tím hrozný rámus. Chtěl jsem se protáhnout, ale moje bolest mi to nedovolila.

Přestalo pršet. Měl jsem hlad. Měl jsem ukrutný hlad. Musel jsem prostě něco sníst.

V plotě jsem objevil malou díru. Zkusil jsem ji packou trochu zvětšit, ale nešlo to. Strčil jsem do ní čumák a snažil se protáhnout hlavu. Podařilo se! Prostrčil jsem jí jednu packu, pak druhou a nakonec prolezl celý. Hrozně jsem se poškrábal a na zádech hodně hluboko, ale byl jsem na druhé straně.

Zde byl kolem plotu zbylý kus trávy a jinak hlína. Na hlíně se válely kameny a kus čehosi lesklého. Strčil jsem to do huby, ale bylo to moc tvrdé a chutnalo to odporně. Vyplivl jsem to.

Chtěl jsem se dostat zpět na skládku, protože zde jsem měl malý prostor kvůli provazu a nemohl jsem si tu ani lehnout.

Přešel jsem k plotu a prostrčil jím hlavu. Dále zase jednu packu, ale když jsem se snažil prostrčit druhou, podjely mi zadní packy a já spadl. Ucítil jsem ostrou bolest v pacce. Chtěl jsem se postavit, ale nešlo to. Nemohl jsem ani tam, ani zpět. Uvízl jsem tu.

Bolelo mě celé tělo. Nemohl jsem vstát a packu už jsem skoro necítil. A měl jsem ohromný hlad. Můj žaludek už snad odehrál všechny koncerty světa a hodlal v tom pokračovat, dokud mu něco nedám. Ale já nic neměl.

***

Začala mi být zima. Poledne přešlo ve večer a já tu byl stále sám. Prošlu se tu pár zvířat jako kočky, myši a jeden mýval. Ale nikdo se u mě nezdržel.

Stále jsem měl hlad. Usnul jsem na pár hodin, ale hlad, zima a bolest mi to na dýl nedovolili. Chtěl jsem zpět domů. Litoval jsem toho, co jsem udělal. Radši bych si u nich žil než tohle. Ale už to nešlo vrátit zpět.

Znovu jsem usnul, ale probudil mě zvuk motoru od auta. Auto na mě namířilo své světla, která byla tak silná, že jsem musel přivřít oči. Najednou světla zhasla. Z auta vystoupila nějaká paní. ,,Ale co ty jsi tu tak sám? A uvízlý?" Zakňučel jsem. Potřeboval jsem pomoct.