Pes za plotem [Pozastaveno]

Vizita

Probudil jsem se v nějaké kleci. Všudem kolem mě bylo bílo a mříže. Jen naproti byl vedle dveří malý bílý stůl a nad ním mnoho poliček s různýni lahvičkami.

Zívnul jsem, protáhl se a sedl si. Šlápl jsem na svou pacičku a už mě tolik nebolela. Přišel jsem k mřížím a trochu se porozhlédl, jak se mé prostředí od minulého večera změnilo.

Klec moc veliká nebyla. Prostrčil jsem čumák mezi mřížemi a porozhlédl se tu. Byly tu bílé dveře, stůl a poličky s lahvičkama, jak jsem již zmiňoval. Vedle stolu byly další klece. V jedné jsem zahléd malý chlupatý uzlíček. Štěknul jsem na něho a uzlíček se zavrtě, poté zvedl hlavu a kouknuk se na mě smutnýma a raněnýma očima. Byla to kočka.

Kočka si znovu hlavu položila mezi své packy a dál ignorovala okolní svět. Já jsem si opět lehnul a čekal, co se bude dít.

***

Asi za 2 hodinky, které jsem prospal, přišel Viktor. ,,Snídaně se nese," řekl a já uslyšel ruch zvířat všude kolem mě. Asi jsem v těch klecích nebyl sám. Zvedl jsem se tedy taky a čekal u mříží, co mi asi tak Viktor nadělí.

Čekání bylo snad nekonečné. Viktor se vždy podíval do papíru, nabral pár granulí do kterých přidal ještě pár zvláštních bílých granulí z lahviček a poté miska zmizela v jedné z klecí. Nakonec jsem se i konečně já dostal na řadu.

Viktor otevřel klec a dal do ní kovovou mističku plnou jídla. Měl jsem hlad. Pustil jsem se do granulí a slatně si při tom pomlaskával. Mňam!

Když jsem měl misku prázdnou a vylízanou, cítil jsem se hned lépe. Napil jsem se trochu vody a opět si lehnul. Chvíli jsem se jen tak díval do mříží a poslouchal ostatní zvířata k klecích kolem mě, ale pak jsem usnul.

Probudil jsem se, ani nevím v kolik. Trochu jsem se po kleci prošel a pak si sedl ke mřížím. Packa už mě nebolela.

Za chvíli se dveře znovu otevřely a v nich byl vysoký pán s Mandy. ,,Tak Mandy, chceš si zkusit vizitu?" Zeptal se pán mé ze včerejška nové kamarádky. ,,Jasně! Kým mám začít?" Usmála se. ,,Začni si tady Mackenzie a běž popořadě až dozadu. Akorát vynech Britu, tu si musím zkontrolovat sám," řekl ten pán a opřel se o stůl uprostřed.

Mandy došla k jedné z klecí. Otevřela ji a vyndala z ní krásnou Modrosrstou kočku. Opatrně ji položila na stůl a vzala si příslušné desky ze stolku. Přišla mi to jako fajn podívaná, tak jsem si lehnul k mřížím a sledoval, co se na stolku uprostřed místnosti děje.

Kočka vypadala, že to, co se s ní děje ji nijak moc nezajímá. Mandy si vytáhla ze šuplíku dějaký přístroj, který si dala do uší a druhý konec přiložila k břichu kočky a poté k jejímu hrudníku.

Něco si zapsala do desek a pak ji začla prohmatávat. Otevírala jí tlamičku, prohlížela oči a prohmatávala packy. Nakonec to všechno zapsala do desek a kočku vrátila do klece.

Další na řadě byl obrovský bernský salašnický pes. Mandy otevřela klec, připla psovi vodítko a pomohla mu vyskočit na stůl. Vodítko podala vysokému pánovi a šla si pro další desky. Pes měl obvaz kolem břicha a vypadal docela vyčerpaně. Lehnul si na stůl a byl klidný, i když ho Mandy začala prohmatávat a všemi přístroji měřit.

Nakonec mu Mandy sundala obvaz. Nic jsem neviděl, protože rána byla na druhý straně. ,,Čím mu to mám namazat?" Zeptala se Mandy. ,,Musíš mu to vydesinfikovat. Deyinfekce by měla být támhle. Ta bílá lahvička," řekl pán se strništěm a ukázal na poličku nad sebou.

Mandy si vzala příslušnou lahvičku a bílý hadřík. Na hadřík nalila trochu tekutiny, která byla zelená. Natřela jím nejspíš ránu psa a pak hadřík vyhodila. Z šuplíku si vytáhla pár bílých polštářků a obvaz a obvázala jím psovi břicho. Poté opět všechno zapsala do desek a psa uklidila.

Začalo mě to bavit. Vystřídalo se tu více druhů zvířat, než jsem kdy viděl. Někteří byli hluční, někteří vyčerpaní a někteří velice vystrašení. Mandy je vždy prohmatala, vyšetřila nebo převázala obvaz a pak to vše zapsala do desek. Její táta jí někdy opravil, nebo s něčím poradil. Když Mandy uklidila králíka do klece vedle mě a zamířilasi to ke mně, začal jsem se bát.

Mandy otevřela dveře od mé klece a připla mi vodítko k obojku. Opatrně mě vzala pod břichem a položila mě na stůl. Z přihrádky vytáhla desky a položila je na stůl vedle mě.

Do uší si dala zase ten přístroj, který používala vždycky. Druhou stranu mi přiložila na břicho. Bylo to studený, ale nic to nedělalo. Dále mi otevřela tlamičku a koukala se mi do očí. Nakonec mi sundala obvaz z packy. Packa byla bez chlupů a na ní byla řezná rána se 4 modrými čárami.

,,Myslím, že zítra nebo pozítří by se mu mohly vyndat stehy a za pár dní nepozná, že mu něco je," řekla Mandy a koukla se na vysokého pána. ,,Jako bys mi četla myšlenky," usmál se ten pán a podal Mandy bílou lahvičku. Ta mi vodou z ní namazala ránu a obvázala ji.

Opět všechno zapsala do desek a mě odnesla zpátky do klece, kde mi odepla vodítko a mříže přede mnou zavřela.

Tak a je to za mnou. Byl jsem z toho hrozně nervní a přitom to nic hrozného nebylo. Schoulil jsem se do klubíčka a všelijaké štěkání, mňoukání či pískání jsem ignoroval a po chvíli už jsem se pohyboval ve své říši snů.