Just Youtube Camp

.•5•.

O třičtvrtě roku později

Shrnutí za necelý rok? YouTube mám přes 40 tisíc odběratelů !!!!!!!! A furt nikdo neví jak vypadám. Což je pro mě super. Pár komentářů tipu - Natoč video jak vypadáš. Odhal se. Jsi trapná. Nauč se natáčet! a podobných mám taky dost. Nijak mi to nevadí. Ve škole se připravuji na maturitu. Je za tři týdny. Musím se učit abych to vůbec zvládla. Kamarádi furt žádný teda když nepočítám Elisabeth. Ta se přestěhovala do Prahy aby to měla blízko do práce. Nejhorší ve škole bylo asi jedno setkání s Davidem.

 Flashback:

Začaly nám pololetní prázdniny. Beru si vak a odcházím ze třídy. ,,Clark? Můžeš sem na chvilku?'' Zeptá se třídní. ,,Ano?'' ,,Omlouvám se. Vím že nemáš rodiče. Asi je to osobní ale kde bereš ... Eee ... ty peníze?'' ,,Ono je to na dlouhé povídaní ale zkráceně. Týden před sedmnáctými narozeninami jsem dostala od vychovatelky v dětském domově dopis. Teda myslela jsem si že je to nějaké upozornění že mi už bude sedmnáct a že až dostuduji střední školu tak jdu pryč. Rozdělala jsem obálku která byla až podezřele těžká. Byl v ní klíč, kreditka a ten dopis. V dopise bylo napsáno něco jako že od mamky mám všechno to a že se někdy setkáme teď jsme s Elisabeth nejlepší kamarádky." ,,Aha ... Promiň jestli ti to bylo nepříjemné. Jen jsem chtěla vědět jak na tom jsi finančně." Usmála se. Úsměv jsem jí opětovala. ,,Ne, v pohodě." ,,Dobře. Tak si užij prázdniny." ,,Jo děkuji vy taky." Vyšla jsem ze třídy a na chodbě nikdo nebyl až na jednoho žáka...až na Davida. ,,Ahoj krásko!" Řekl slizce. ,,Nazdar Davide." Řekla jsem na rozdíl od něj otráveně. ,,Nějaká podrážděná?" ,,Vždy když tě vidím." Protočím oči  ,,Co jsem ti udělal?" zeptal se ublíženě. ,,Existuješ, prudíš, nazýváš mě jak si nepřeji, roztrháváš mi obrázky... Mám pokračovat?" ,,No jo. No jo... Už mlčím." Odemkla jsem skříňku přezula si boty a oblékla kabát.Zamkla jsem skříňku a otočila se k odchodu. Ale to by tam nesměl stát David. Přilepil se mi na rty a přimáčkl mě ke skřínkám. Snažila jsem se ho od sebe odtrhnout rty jsem měla stažené do jedné úzké linky. Snažila jsem všelijak ječet aby mi někdo pomohl... prd platný. Pak mě napadlo kopnout ho do rozkroku jako jsem to už jednou udělala. Škoda vykryl to kolenem... Já ho tak nenávidím !!! Po chvíli mě pustil podíval se na mě pohledem 'tak co jaký jsem byl?' každá holka by byla v sedmém nebi. Zato já měla oči plné slz. Takového kokota nenajdete jen tak lehce a já na to mám zrovna takové 'štěstí' ... Běžela jsem co jsem mohla.Doběhla jsem domů... A je to tady zase a znova zase něco posere a ten nával smutku, úzkosti a v tuto chvíli i samoty mozek se znova zbláznil a oči spolupracují všude vidím jen šmouhy a fleky...slzy. Takhle vypadají moje záchvaty alespoň tomu tak říká moje psycholožka ale je až v Plzni... Snažím sama sebe uklidnit ale to si vzpomenu na Davida a začnu nezastavitelně brečet...(dostávala jsem se z toho asi jen půl týdne je to celkem krátká doba oproti minulosti...)

End of flashback - realita

------------

525  slov

Omlouvám se za krátkou kapitolu.