Kiss from angel

3.

Po včejším večeru, kdy se Scar spřátelila s havranem, ublížila zadanému cizinci v parku a vrátila se do institutu, kde bez úspěchu hledala Katie, měla na její vkus, až moc klidný spánek. Žádná vize skrytá ve snu. Jen klidný bezesný spánek. Nemohla si stěžovat, bylo to více než osvěžující, probudit se a cítit se odpočatě, protože to se jí nedostávalo nějak často. Ale při naprosto běžné přípravě klasické snídaně, si něco uvědomila. Zahleděla se na svoje hodinky. A naprosto klasické, normální a poklidné ráno bylo v tahu.

Z kuchyně se bleskovou chůzí, vydala labirintem chodem, dokud nedošla k proskleným dveřím. Dávno opustila obytnou část institutu a její pohodlné oblečení, s nečitelným výrazem vyměnila za bílý plášť, spíš ze zvyku, než že by ho skutečně potřebovala a vešla do laboratoře. Nechala své hodinky proměnit se v dýku, mezitím co druhou rukou sáhla po namodralém roztoku, do kterého začala z ostří seškrabávat zaschlou krev. S trochou štěstí jí tohle dá víc informací. Začala krev rozpouštět v roztoku skoro si nevšimla, když do místnosti někdo vešel.

"Hra na vědce ti moc nejde Scar." Prohlásila Katie a lehce se zapřela do dveří. Vypadala opravdu strašně. Dlouhé blonďaté vlasy měla do půli slepené krví a přes hrudník se jí táhla nová a stále krvácející řezná rána. Její vždy upravené nehty a vlastně celé dlouhé vyhublé prsty byly jako kdyby je ponořila do tekutiny podobné ropě, démoní krve. Katie vypadala skoro za každé okolnosti perfektně, ale nyní měla Scar pocit, že spíše připomíná upíra s děsivou touhou po pomstě.

"Tímhle tu krev nezředíš ale spíše srazíš, používá se to k uzavření hodně těžkých ran." Dodala chraplavým hlasem a přešla k Scar blíž.

"V tom případě bys to potřebovala ty." Zamračila se a mrskla po své kamarádce dýku s krví, která se Katie zabodla těsně vedle hlavy. Neublížila by jí. Nikdy. A to ne jen proto, že byly parabatai.

"Tak to zkus ty. Potřebuju vědět čí ta kver je. Nepotřebuju jméno." Strhla si z ramen plášť a chtěla odejít místnosti, ale Katie jí s rychlostí, kterou by ani od ní nečekala zastavila a s provinilým výrazem sklopila oči k zemi.

"Scarinko já se nemusím koukat, abych zjistila čí ta krev je. Jednou možností je že patří Wenesme, jedné z vyšších upírek. Před hodinou zaútočila na Gabrielův bar a chlubila se nám tím že tě zabila.." Hlas se jí zlomil a jednu ruku  položila Scarlett na rameno. "Ona nebyla obyčejná, vypadala jako kdyby jí v žilách kolovala démoní krev... Krev Lilith, nejvyšší démonky a matky všech čarodějů.."

"Ale to je...." Zarazila se Scalett. Moc dobře věděla, že její krev to není. Hlas který v noci slyšela rozhodně nebyl ženský. Už jen to vyvracelo možnost, že by to mohla být krev, již zmíněné, Wenesme. To ale Katie nemohla říct. Proto donutila svůj obličej k bezstarostnému úsměvu.

"Chci říct, nemožné. Jsem pořád tady, naprosto v pořádku. Navíc by si věděla, kdych byla mrtvá. A co že se stalo s tou upírkou? Kde je teď?" Pokusila odvést řeč jinam a naštěstí se jí to povedlo, ovšem jen na chvíli. Vytrhla nůž ze zdi a zaposlouchala se, do slov své společnice.

"Mrtvá." odpověděla Katie prostě a stélou si kreslila již třetí runu iratze která jí měla vyléčit rány. "Máš pravdu, krev její být nemůže protože by za tebou zajít nestihla.. Je jiného podsvěťana, typuji čaroděje podle toho, jak moc se ti srazila, ale opravdu si nejsem jistá." Scarlett ztuhla.

"Zase to děláš." Protočila oči a obrátila se směrem ke Katie. Nic před ní neutají. Sice sou parabatai a neměla by chtít před Katie něco skrývat, ale její kamarádka jí takto narušuje soukromí. Naučila se vytvořit jakýsi blok, aby nepoznala jak se cítí, ale zapomínala ho používat.