Kiss from angel

6.

Scarlett otevřela oči a nasledně sebou mrskla do strany, v očích jí zařezaly třpytky skrz které nic neviděla a pak se zřítila z nebes na postel podní. Následně se se zakňučením přetočila na bok, protože se jí do hlavy, na kterou spadla, nahrnula bodavá bolest. Stočila se do klubíčka a snažila se dostat ty malý lesklý potvory z očí.

Pár jich opravdu vypadlo a ona mezi zběsilým mrkáním rozeznala pokoj Katie. Nemotorně se zvedla z postele a spíš po paměti se vydala ke dveřím do koupelny, kde si s úlevou vypláchla oči. Zatracený Magnus a ta jeho silná úchylka na třpytky. Zamračila se na svůj odraz v zrcadle a z tváří si opláchla zaschlé slzy od bolesti, se kterými se smyla i většina třpytek, ale i tak se jí po osušení občas nějaká zaleskla na kůži na obličeji, nebo plážích a dokonce i v rozcuchaných vlasech.

Pohodila hlavou a prohrábla je. Sice jí to nějak výrazně ve vzhledu nepomohlo, vypadala vážně příšerně, ale když se chvíli dívala na odraz v zrcadle, s úsměvem si uvědomila, že hnědočervené kouřové stíny, které jí včera Katie i přes její očividný nesouhlas přičarovala, někam zmizely. Pravděpodobně jsou nejspíš otřené v prosťeradle na postely. Zbyly jen řasy namalované voděodolnou řesenkou a mírně popraskaná, přesto úhledně rovná linka.

Odfoukla si od obličeje pramen rudých vlasů a vydala se zpět do pokoje. Mezi dveřmi se zaraženě zastavila.

Na posteli, těsně vedle místa, kde dopadla, spala Katie, která měla tedy opravdu štěstí že nespadla na ní. Pohled zvedla k tyči u nebes postele, kde pravděpodobně strávila noc zavěšená v kolenech vzhůru nohama. Radši ani nezačala přemýšlet, jak jsem se tam dostala. Následně očima putovala po zemi, kde byly rozházené knih, polštáře a válelo se zde pár prázdných flašek alkoholu, až ke gauči, kde ležel Magnus s černém oblečení, které bylo o několik čísel větší, tudíž asi patřilo Alekovi.

Chvíli na něj nechápavě koukal a až pak si všimla na čem leží. Vyděšeně vykřikla, což všechny okamžitě probudilo a ustoupila o pár kroků dozadu, kde shodila nějakou vázu, o které ani neměla tušení že tu se.

Na gauči se začalo probouzet něco co vzhledem až moc připomínalo vílu.

Katie se s hlasitým bolestným vzdechnutím probudila a pevně si stiskla spánky. Možná, že byla z části čarodějka, ale bolest při kocovině nedokázalo zastavit nic. Ve snaze vstát se přetočila na druhou stranu a okamžitě se zřítila k zemi.

Jenže nedopadla na tvrdou dubovou podlahu, ale na něco měkkého. Konkrétně Gabriela. Překvapeně vyjekla jeho jméno a okamžitě se z něj odkulila pryč.

„Já nejsem matrace...” Postěžoval si vlkodlak a začal zoufale hledat jeho košili. Katie si musela přiznat, že byl docela hezký, i přes to, že měl hrudník zjizvený ještě více než ona. A to už bylo co říct...

„Mimochodem, koktejly ti jdou. Absolutně si nic z předchozího večera nepamatuju.” Gabriel se protáhl. „Proč jsem polonahý a proč máš mou košili na sobě ty?” Blondýnka okamžitě spanikařila. Opravdu na sobě neměla její černé šaty, ale Gabrielovu flanelovou košili. Okamžitě vyskočila na nohy a stáhla si košili tak nízko jak to jen šlo, zamumlala něco o sečení obilí mečem a rychle se rozeběhla pryč.

Scarlett mezitím zděšeně hleděla na Aleka zabaleného v Magnusově lesklém tmavě růžovém plášti, který se na ní koukal stejně vykolejeně, zatímco Magnus se rozplýval nad korunkou a křidýlky které měl Alec na sobě.

"Ehm lidi?" Ozval se znovu Gabriel. "Je sice skvělé, že Alec vypadá jako zoubková víla a Magnus jako bůh pomsty... Ale mohl by mi někdo sehnat něco na sebe? Nebo nejlépe vystopovat toho kdo mi zabavil mojí košili?" Po jeho slovech sebou Scarlett vyhrabala se nemotorně na nohy a rozběhla se pryč z pokoje směrem do svého. Gabriel se ale jen tak nevzdal.

"Kdokoliv, prosím..."Zamumlal a zabalil se alespoň do Kateiny peřiny. Byl překvapený, že dokonce i peřina voněla stejně jako blondýnčin oblíbený parfém... Kdyby se mu tak podařilo jí ukrást...

Katie byla dole v tréningové místnosti a naštvaně mlátila do boxovacího pytle ve snaze vzpomenout si na to, co se stalo předchozí večer. Její ruce obkreslovaly přesné linie a síla ran jí dodávala sebevědomí, které vkládala do těch dalších. Klouby na pěstích se jí každým nárazem barvily víc a víc do ruda, ale žádnou bolest nevnímala. Ostatně proti ní byla trénovaná.

Scarlett běžela chodbou, na chvíli se zastavila u tělocvičny a s vytřeštěnýma očima. Ona tam málem strachy umřela a její parabatai si jde mlátit do pytle. Naštvaně protočila oči a rozběhla se dál, stejně jí neslyšela.

Jenže Katie jí slyšela, jednoduchým kouzlem Scarlett zastavila v pohybu a přitáhla jí k sobě.

"Holka, vypadáš jako kdyby tě Alek zmlátil. Co se stalo?" Zeptala se blondýnka a pustila boxovací pytel.

"Nech mě na pokoji, jsem na tebe naštvaná." Otočila se vydala se ráznou chůzí pryč. V ten moment si uvědomila že vlastně bezdůvodně probíhá celý institut, přitom jí stačilo jen přejít chodbu. Ale ne, ona musí běžet co nejdál od něj a zase zpět.

Katie zůstala s nechápavým výrazem stát v tréningové místnosti. Dlouhé blond vlasy jí vlály v lehkém průvanu a ona si uvědomila, že tohle potřebuje další várku alkoholu...

Omlouváme se za chyby.