Kiss from angel

2.

Zvuky kroků se rozléhaly po prostoru podzemních garáží a ozvěnou se vracely zpět, ke Scařiným uším. Shlédla dolů na své tělo. Vysoké bílé kozačky na podpatku jí sahaly, až nad kolena, boky jí obepínala bílá sukně, jakýsi síťový obří šátek, omotaný kolem hrudi, skrz, který prosvítala bílá podprsenka, jí zakrýval prsa. Oblečení kontrastovalo s tmavou pletí, barvy cococino.

"Tady si! Už jsme se báli, že jsme přišli o dalšího člena." Zvedla hlavu za hlasem. Naproti ní stál malý muž, ke kterému shlížela z vysokých podpatků. "Jen jsem narazila na nepříjemné vlčí mládě." Ozval se hlas, kterým promluvila žena, v jejímž těle Právě Scarlett byla. Muž nepatrně přikývnul, otočil se a vydal se dál garáží. Ozvalo se dunění metra. Po nějaké chvíli se dvojice zastavila u kovových dveří, jejichž klika byla zdobena výstražným pruhem, na znamení zákazu vstupu. Muž, jemuž dala v podvědomí Scarlett přezdívku hobit, je otevřel a nechal ženu vstoupit dovnitř. Vzduch kolem, se zavlnil, ozvěna kroků zmizela v zesilující se v hluk , kolem se začali  objevovat lidé. Scarlettina hostitelka se protlačila davem, až k tlustému závěsu, který odděloval prostor, nelegálního klubu a V.I.P. zóny. Závěs částečně utlumil hudbu, jakmile se zhoupl na své původní místo, po tom co žena prošla skrz na druhou stranu.

"Konečně Lyncy." Ozval se rádoby milý hlas, od vysokého bloďáka s dlouhými vlasy. Tón jeho vlasu se ovšem okamžitě změnil. "Musíme probrat tolik důležitých věcí a ty jdeš pozdě!" Vykřikl a pár lidí co seděli kolem stolu, do kterého praštil, doslova ztuhlo na místě.

"Například?" Zeptala se klidným hlasem žena a rozvalila se na křesle. "Například přesun dál. Zítra! Nemůžeme si dovolit čekat." Odvětil rázným hlasem muž. "Kam?" Otázala se žena. "Do No....ru....k...." Hlas muže byl najednou zastřený, vše kolemse začalo rozmazávat až....

"Katie!" Zakřičela jsem ještě se zavřenýma očima a začala se zvedat z postele. Hned jak jsem stála jsem se rozběhla pro papír. Začala jsem kreslit garáže, do detailu přesně stejné jako v tom snu. Každý výklenek. Každou trubici a potrubí. Dveře od mého pokoje se otevřeli, ale já jsem se neotočila. Místo toho jsem odstrčila papír stranou a vzala další. Tahy tužkou začali tvořit dvě tváře, které jsem si pamatovala nejlépe. Hobit a ten blonďatý týpek.

Katie přiběhla téměř okamžitě, bylo na ní dost dobře vidět, že jen vyskočila z postele. Blonďaté vlasy měla rozcuchané a noční košile, která toho ukazovala víc, než bylo normální, jí volně vlála do větru.

"Co se stalo?" prohlásila spěšně a pak se rozhlédla po místnosti. "A kde si vzala portrét Johnattana Christophera  Morgerstena ?" Druhou otázku nechala ale jen tak viset ve vzduchu. Odpověď na ní totiž s velkou pravděpodovností věděla ..

"Další vize. Byly tam tihle dva a pár dalších lidí. A taky padlo jméno Lucy." Odpovídala a přitom se zvedla "Mluvili o přesunu, kam to nevím, ale chtějí vyrazit už zítra a teď, když mě omluvíš, mám rande se záchodovou mísou." Řekla spěšně a vyběhla z místnosti.

Katie zůstala nehnutě stát, věděla co to znamená a zároveň byla zmatená. Měla pocit zbytečnosti, nedokázala své nejbližší kamarádce pomoci ani s přihlouplými sny! Prsty si pevně vjela do upravených blond vlasů. Ne! Ona přeci nemůže mít strach .. To se bojovnici nesluší! Rozeběhla se do koupelny za Scarlett.

"Scar já vím, že na runy si tu expert ty ale nejsi ve stavu, ve kterém by si si mohla pomoct sama." Prohlásila nejmileji, jak to v tu chvíli dokázala a vytáhla svou stélu. "Obyčejná runa Iratze by to mohla spravit....Jen se mi prosím moc nehýbej" S těmito slovy jí vytáhla tričko a na záda, těsně pod levou lopatku jí nakreslila ono znamení.