Lovely daddy / markson

twenty two.

,,Bože,'' s frustrovaným a zničeným výdechem jsem odložil mobil stranou. V další sekundě jsem si ke svému roztřesenému tělu přitáhl nohy, které jsem pevně objal. 

Opravdu jsem tomu nemohl uvěřit. Nemohl. Právě jsem se Markovi snažil několikrát dovolat, jenže on... několikrát mi to típl. Proč? Cožpak jsem byl včera tak hrozný? Nebylo to snad až tak... příšerný. Vždyť... si nestěžoval. Vůbec. Ani nepípl. 

Bez dalšího přemýšlení jsem se pomalu postavil. Doslova se mi třásly nohy, podlamovala kolena a neskutečně, opravdu příšerně mě bolelo u srdce. Jak jsem si ale mohl všimnout, měl bych si dojít vyzvednout mého synka. V tomhle stavu jsem ale nebyl schopný dojít pomalu ani do obýváku. 

Maličký kousek od sedačky se mi podlomila kolena a já silně upadl na můj bolavý zadek. Neměl jsem ale v plánu se zvednout. Prostě jsem na to neměl sílu. Jediné na co jsem se zmohl byl bolestný pláč. 

Popravdě? Tahle bolest byla k nevydržení. Cítil jsem se tak využitě a... špinavě. Tak moc mě to trápilo. Bolelo to. Příšerně moc to bolelo. Stejně moc jako při ztrátě JaeBuma. Mé pravé životní lásky. Mého ochránce. 

A já hlupák se zamiloval do... do někoho, kdo mě jen zneužil. Určitě mu jen šlo o jedno. Jen o to jedno, po kterém touží každý druhý kluk. A já jednomu z nich naletěl. A co je nejhorší? Ještě k tomu jsem se do něho zamiloval. Zamiloval jsem se a doufal ve šťastný konec. Jako malá zamilovaná školačka. V mých myšlenkách jsem si představoval naší svatbu, naše krásné výlety, líbánky, děti... krásný život. A ono nakonec tohle. 

- - - 

,,Tatínku? Tatí!'' Celým domem se roznesl veselý hlásek mého milovaného synka. Jediného muže v mém životě, který mi nikdy neublížil, neublíží a navždy mě bude milovat. Navždy. 

S protřením mého uplakaného obličeje jsem se narovnal a na své tváři vykouzlil falešný úsměv. Když jsem však spatřil i svou mamku, která si mě hned v první sekundě prohlédla starostlivým pohledem, do očí se mi znovu nahromadili slzy. 

,,Ahoj, broučku,'' svého synka jsem si přitáhl do náruče. 

,,Jak jsi se měl? Byl jsi hodný?'' Vyptával jsem se. 

,,Skvěle, tatí! Děda se mnou hrál na schovku! A nakreslil jsem ti obrázek!''

,,Opravdu? Tak utíkej nahoru, ukliď si oblečení a pak za mnou přijď, hm? I s obrázkem, abych si ho mohl vystavit na ledničku,'' pohladím jej po vlasech, pouštějíc jeho tělíčko z mého sevření. 

,,Dobře!'' 

Netrvalo dlouho a můj milovaný synáček se nám oběma ztratil z dohledu. A to byl přesně ten moment kdy jsem se naplno rozplakal a zhroutil se mamce do náruče.

,,Copak se stalo, miláčku? Copak se děje?'' Vystrašeně si mě k sobě přivinula. Jako správná milující maminka. 

,,Využil mě, mami... využil mě.''