Lovely daddy / markson

eight

,,Tak, jedno Latte pro mě, Cappuccino pro Marka a horkou čokoládku pro Sebiho,'' s táckem a šálky jsem se usadil na volnou židli, hned vedle Mark a naproti mému synkovi, kterému jsem předal jeho horkou čokoládku. 

,,Děkuji,'' Mark slušně poděkoval, srkajíc ze své kávy. 

,,Pij to pomalu, ano, broučku? Je to horké, nezapomeň foukat,'' svého synka jsem pohladil po vlasech a následně se otočil k Markovi. K Markovi, jehož pohled sledoval mě. Jeho pohled byl ale zvláštní. Neumím to popsat. Ale líbilo se mi to. 

,,Jsi krásný,'' zašeptal. A já v tu chvíli červenal. Opravdu dlouho mi nikdo takto nepolichotil. Pomalu jsem cítil, jak mi krev pomalu koluje do tváří. 

,,Děkuji,'' s tichým pípnutím jsem sklopil hlavu. Tak moc jsem se styděl. Tak moc. Byl jsem v rozpacích tak, jako nikdy jindy. 

,,Za pravdu se přeci neděkuje, hm?'' Jeho ruka, která ještě do této chvíle svírala šálek teplého Cappuccina, pohladila mé stehno. 

,,Je mi s vámi moc hezky, Jacksone.'' 

- - - 

,,Rychlejii! Marku!'' Sebi, který se právě nacházel na Markových zádech, radostně pokřikoval. Mark se po našem... rande rozhodl, že nás doprovodí. A já mu nebránil. Udělalo mi to opravdu velkou radost. A Sebimu taky. 

,,Už utíkám, Sebi. Neboj,'' smál se Sebiho momentální otrok. 

,,Hlavně opatrně prosím. Ať se vám nic nestane!'' 

,,Neboj, tatí!'' Po těchto slovech se společně rozeběhli směrem k našemu domku. A já si oddechl. Mohl jsem se ponořit do svých myšlenek, které mi v tuto chvíli nedali chvilku klidu. 

Musel jsem přemýšlet nad Markem a nad dnešním dnem. Byl jsme doslova zmatený tím vším, co se dělo. Opravdu. Bylo mi s Markem opravdu hezky. Jeho přítomnost mi byla moc příjemná a já se pomalu ale jistě... začínal bát, že se zamiluji. 

Mark byl ale opravdu hodný a tak úžasný. A Sebi si ho tak rychle zamiloval. Mohl by, možná by o nás měl zájem. Proč by jinak to všechno? Proč? 

,,Jacksone?'' Na mých zádech jsem pocítil dotek a zaslechl starostlivý hlásek. 

,,Huh?'' Zvedl jsem k Markovi hlavu. 

,,Jsi v pořádku?'' Starostlivě svraštil obočí. 

,,Jo, jsem. Neboj.''

,,Víš, chtěl jsem se tě na něco zeptat, když Sebi utekl domů,'' jeho grimasa náhle zvážněla. A já se zalekl. Sakra, sakra. Ať je to jen pro mě potěšující zpráva. Prosím. 

,,A-Ano?'' Se zakoktáním jsem jej nechal, aby mě chytl za ruce. 

,,Tak mě napadlo... nechtěl bys jít se mnou... na opravdové rande?''