Šarlota sykla bolestí při doteku horké žárovky, před chvílí praskla a ona se jinak nenaučí na zítřejší test z chemie. Deset minut byla ochotná čekat a zopakovat pokus, po druhé už to šlo.
Vyměnila žárovku, bylo čtvrt na deset. Do půlnoci se biflovala vzorečky. Následně rovnice redukce a oxidace, to si jen zopakovala. Po půlnoci už neměla sílu cokoli narvat do hlavy. Promnula si oči a jen lehla na sešit z chemie. ,,Nespi," sykla, i když to bylo stejně bezvýznamné, její mozek vypínal a ona usnula.
Probudily ji až první sluneční paprsky. Otevřela oči a promnula si spánky, hodila si rychlou sprchu oblékla se a šla do školy. Cestou ji zastavila její kamarádka Bety.,,Tak co, Edito, cítíš se na příjmačky, mohly bychom spolu jít na tu obchodní akademii," řekla. Šarlota ji ale odpálkovala slovy: ,,Promiň, ale moje sny a ambice se neskrývají v obchodní akademii.
"Bety se na ní koukla.,,Jo, ještě tě nepustili ty, ehm, buňky," řekla arogantně. Šarlota se na ni podívala vyčítavým pohledem.,,Jako fakt? Dej mi pokoj, Bety," řekla naštvaně a zrychlila krok.,,Nevím, co si o sobě Betyna myslí, nikdy jsem neřekla, že půjdu na obchodní akademii, tak proč bych to teď měla měnit?"
řekne si pro sebe a jde dál. Teda spíš běží. Ve škole se na ni asi nejvíce podepisuje její učení se dlouho do noci, při představě že se bude muset takto učit na příjímací zkoušky se ji dělá nevolno.
Dostala pět jedniček a dvě dvojky a i když ji všichni tlačí, že na střední má, ona se je snaží přesvědčit o opaku. Otázku zůstává, která strana vede. Každopádně Šarlota je velice tvrdohlavá, když si postaví hlavu, někdo s ní jen tak nehne.Šarlota Edita Viktorie, říkají ji všemi třemi jmény a ona má všechna stejně ráda. Když přišli příjímací zkoušky, ona si válela šunky na horách se strýcem. Dokonalá pohoda.
Zdokonalovala se v extrémním carvingu a bylo jí fajn. Po prázdninách nastoupila na školu v Brně, šlo o ošetřovatelku nikoliv o laboratorní asistentku, na kterou měla dělat příjmačky. Byla na učňovském oboru a snad i šťastná. Její kolena se lehce klepala, konečky prstů se chvěly, nikoliv zimou ale strachem.
Bylo tomu tak, když dělala maturitu na laboratorní asistenci, pak přišli příjímací zkoušky na vysokou, kam ji nečekaně přijali.
Byla šťastná a jelikož dělala to, co ji baví, učení ji šlo samo. Kamarád ji pozval do baru, dala si jednu sklenici tequily. Možná tomu kamarádovi šlo jen o to, aby ji připravil o panenství, panna ve dvaceti, to je opravdu lákavé sousto. Jenomže Edita po pár panácích řekla: ,,Není mi dobře já musím domů."
Kamarád Adam, budoucí fyzik, se jen zašklebil a pak se zeptal: ,,Co doma budeš dělat? Nechceš jít ke mně?"Edita se usmála.,,Promiň, jindy bych neměla nic proti, ale já jsem nemocná," řekla a otočila se, že už půjde. Ještě dala na stůl peníze. ,,Jak nemocná? " zeptal se Adam.
Ona jen mávla rukou a promnula si spánky. ,,Prostě nemocná, kvůli nemoci nechci vztah, pak bych chtěla děti.
A ta nemoc je dědičná" řekla a koukla Adamovi přímo do očí.,,Čau," řekla a odešla směrem, kterým byl její malý byt. Svalila se do postele, do svého stavu maniodeprese, její nemoc na ni dolehla.
♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥
Názor na tuto kapitolu?
|ÚSPĚŠNÁ KOREKCE|
ČTEŠ
Stav Viena pointu (J.M. F.F) |Šepot Srdce| |DOKONČENO + KOREKCE|
Fanfiction,,Sarrlota už komunikuje,ale zapomněla že nám transport sem schválila a tak začala lehce soptit mně prostě ráda nemá. Běž Jess třeba budeš mýt větší štěstí. '' řekl Jaroslav D. a Jess jen kývla. Přdevším o medicíně, o neskutečně silné lásce, boji...
