Dopadlo to hůř, než jsem čekala.
Jak mohl říct, že jsem jak Hedvika? Dyť to bylo úplně něco jiného.
Bolelo mě to. Hodně moc. Od něj bych tohle nechtěla slyšet ani v tom nejhorším snu a teď to byla realita. Začala jsem nekontrolovatelně brečet.
Měl pravdu. Poslouchám jen hlas rozumu, abych se nespálila. Do prdele, měl pravdu.
Proč to tolik bolí?
Proč je láska tak složitá?
Proč jsem se musela vůbec zamilovat?
Proč jsem mu prostě neřekla, co k němu cítím?
Proč se všeho tak bojím?
Proč mě tak bolí srdce?
Proč ho tolik miluji?
Proč se to stalo zrovna mně?
Proč?
Sakra, proč?
Dlouho jsem seděla na té lavičce a utírala si tekoucí slzy. Přemýšlela jsem nad tím, co se stalo a vzpomínala jsem na naše společné chvíle.
Čím krásnější vzpomínka, tím větší bolest byla v mém srdci.
Už jsem zjistila, co je to láska i to, jak bolí. Teď jenom zjistit, jak získat milovanou osobu.
,,Nenávidím se. Nenávidím se...." opakovala jsem si pořád dokola.
Seděla jsem tam a doufala jsem, že by se mohl vrátit, ale on nepřišel. Je na čase, abych já šla dovnitř. Utřela jsem si slzy a pomalu šla zpět. Každým krokem se mi dýchalo hůř.
,,Uklidni se. Musíš být klidná. Miluješ ho. Nesmíš ho nechat odejít." říkala jsem si tato slova nahlas, abych se ujistila, že jsou pravda.
Vešla jsem do sálu a začala jsem ho hledat.
Nikde jsem ho neviděla, tak jsem se šla zeptat Alex ke stolu.
,,Neviděli jste Petra?"
,,Ne. Stalo se něco?" zeptala se Alex.
,,Ne. Jen jsem se šla provětrat a teď ho hledám."
,,Aha. Dobře."
Šla jsem ho hledat dál. Prohledávala jsem celý sál, ale nikde jsem ho neviděla. Byla jsem vyčerpaná a měla jsem žízeň. Šla jsem tedy na bar, abych si něco dala a vtom jsem ho uviděla. Ale takhle jsem si ho vidět nepřála. Seděl na barové židličce a popíjel jeden panák za druhým. Proti němu seděla Hedvika a na něco čekala. Když do sebe Petr hodil posledního panáka, tak se po něm vrhla a začala ho líbat. To už jsem nevydržela a rozešla se jejich směrem.
Došla jsem k ním a sundala jsem Hedviku z Petra.
,,Co si to dovoluješ?" vyjela po mně Hedvika.
,,To bych se mohla zeptat i já." řekla jsem.
,,Co tu děláš, Leo? Odkopla si mě, takže už s tebou nejsem. Vidíš, co si ze mě udělala? Za vše můžeš ty." začal opile drmolit Petr.
,,Já jsem tě neodkopla. Chtěla jsem jen čas. Petře, prober se. Ona tě jen využije."
,,To už je mi fuk. Když už si mě využila ty, tak proč by nemohla i ona, ne?"
,,No tak, prosím."
,,Neříkej mi, co mám dělat, a vypadni! Neslyšíš? Vypadni! Už tě nechci nikdy vidět. Zlomila si mi srdce." začal na mě křičet. Bolelo to od něj slyšet.
,,Petře."
,,Říkal ti, abys vypadla. Teď je můj a já budu pro něj lepší než ty." řekla Hedvika.
,,Přeji vám hezkou zábavu." řekla jsem a odešla.
Rozloučila jsem se s Alex a vyrazila pěšky domů.
Byla půlnoc, takže doma všichni už spali. Potichu jsem se vkradla do pokoje a převlékla se z šatů. Spadla jsem do postele a začala jsem potichu plakat do peřiny.
Proč jsem ji v tom nezabránila? Celou dobu před ní Petra chráním, ale když je opilý, tak ho nezachráním? Tohle nejsem já. Co to se mnou bylo?
Teď můžu žít s pocitem, že kvůli tomu, že jsem blbá, bude Petr pykat a vyspí se s Hedvikou. Dnešek už nemůže být horší.
Zavibroval mi telefon na nočním stolku. Někdo mi něco poslal. Rozklikla jsem to a myslela jsem, že na místě omdlím.
Hedvika mi poslala video, na kterém byli s Petrem v její posteli a pod videem byl nápis:
Děkuji ti, že jsi mi pomohla. Bylo to s ním úžasný.
V tom momentě jsem se rozbrečela ještě víc. Tohle už bylo na mě moc. Panebože, co jsem to udělala? Můžu za to, že ho prakticky znásilnila. A co hůř, i když vím, že byl pod vlivem alkoholu, tak vypadal na to, že si to užívá.
S tímhle já žít nedokážu. Nemůžu. Nechci. Můžu za to já? Tohle mi neodpustí. A hlavně po tomhle bych s ním být ani nemohla. Naše naděje momentálně zcela vyprchala.
,,Milovala jsem tě víc než cokoliv na světě." pošeptala jsem do tmy a se slzami v očích jsem se snažila usnout, ale marně. Nemohla jsem. Bolelo mě to. Mé srdce bylo na tisíc kousků a nejhorší bylo, že jsem si za to mohla sama. Sama svojí blbostí a opatrností.
