3. kapitola

161 8 0
                                    

,,Ahoj Lucy" řekne někdo koho znám moc dobře. Byla to Abbey.
,,Ahoj Abb, jdes s nama do třídy?" zeptam se ji s úsměvem.
,,Ráda" odpoví a otočí se při odchodu za sebe se smutným pohledem.
Já si toho všimla a podívala jsem se kam tak zírá. Byl tam její bývalý přítel Look a ještě ke všemu se tam líbal s nějakou holkou ze druháku.
Chytla jsem Abb za ruku a řekla že bude vše v pořádku.

Když jsem přišla na chodbu všimla jsem si Bena.
Byl tam s nějakou holku oprenej o zed a smali se. To mi lamalo kosti v těle,. Jenže pak se na mne podíval a smát se přestal.
Podíval se na mě a já ztuhla. Cítila jsem jak se červenám a tak jsem sklopila hlavu.

Mezitím ta holka už odešla a on se na mne usmál a pomalu ke mě šel.

,,Ahoj" řekl když ke mě došel

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

,,Ahoj" řekl když ke mě došel.
Snažila jsem se byt v klidu ale neslo to. Cítila jsem jak jsem nervózní jak mala holka.
,,Ehh ahoj" řeknu a usmeju se.
,,Čekal jsem na tebe" řekne sklopí hlavu a usmeje se. Vsimnu si ze se červená. Což mi připadalo neskutečně roztomilý a zároveň divný.... On se červená kvůli mě?
,,Na mě?" zeptám se a nemůžu uvěřit co právě řekl.
,,No už to tak bude" řekne, vzhledne a lehce se pousmeje. Jenže to už jsme se střetli pohledem. Dívala jsem se do jeho nádherných hnědých očí a on do mých.
,,Chtěl jsem se tě zeptat jestli by jsi nechtěla hodit po škole domu" zeptal se potichu a dal jsme se divali do očí.
,,Moc rada" řeknu a usmeju se, ale i tak nespoutim oči z jeho, jenže po pul minutě do mě někdo vrazí. Kdo jiný než největší mrcha z cely školy a to Nancy.

Nejhorší je, že se jí Ben taky líbí a to mě zabíjí jak z věncí tak ze vnitř.

Při pádu jsem zavřela oči, ale on mě zachytil přesně v okamžiku kdy jsem mohla být na zemi.
Otevřela jsem oči a uviděla jsem vyděšeného Bena jak mě drží v náručí. Když mě zvedal byla jsem jako v tranzu. Neslo od něj odtrhnout pohled.

,,Ty jsi mě...ty jsi mě chytl."řekla jsem nevěřícně a velmi potichu když už jsem stala pevně na zemi.
Naštěstí v té době nebyl nikdo na chodbě.
,,Jo...jo chytil" řekl a zadival se na mne ,,Nikdy bych tě nenechal spadnout, to mi věř" řekne a chytne me za ruku.
Usmeju se a nemůžu uvěřit tomu co mi právě řekl. Byla jsem štěstím bez sebe.

Najednou ale zazvonilo na hodinu. Před tím než mě pustil mi dal pusu na tvář a rozloučil se.
,,Tak po škole moje princezno" řekne a naposledy se na mě usmeje.
,,Po škole můj anděli" reknu s úsměvem nez zmizí ve své třídě.

My best boyfriend ❤Kde žijí příběhy. Začni objevovat