Zvláštní Láska | Ludýně

Dýně je má láska

„Právě jdu se svým týmem (Výsledky voleb) na stanoviště, na kterém budeme vyřezávat dýni. Jdeme okolo na pohled velkého hotelu přímo k ohništi, kde na nás čekal Indián. Všichni se drželi pohromadě a čekali na instrukce, které jim měl Indián říct.

„Takže, v tomhle stanovišti budete vyřezávat dýni, ale aby se vám nic nestalo, tak budete jen vydlabávat a vymyslíte, jak dýně bude vypadat. Doporučuji se rozdělit na dvě skupiny, jedna bude vydlabávat a druhá bude vymýšlet." Děti se rozdělili na dvě skupiny. Ti, co vymýšleli, jak bude dýně vypadat, byly u provizorního stolu nebo spíše u klády. Druhá u ohniště.

„Kterou dýni by jste chtěli?" Zeptal se Indián a dostali jsme na výběr ze dvou dýní. Napravo byla menší, oranžovější a nalevo větší. „Tu oranžovější," říkala většina. Je dobře, že vybrali tu napravo, přeci jen je mnohem hezčí. Indián podal dýni skupince, která jí měla vydlabat.

Šel jsem se podívat, co vymysleli. „Tak co jste vymysleli?" Vysoká holčina ukázala na čtvereček toaletního papíru na kterém byl nákres usměvavé dýně s brýlemi ve tvaru srdíček. „Opravdu ty brýle?" Musel jsem se nad tím návrhem pousmát. „Nic jiného nemáme," řekla zase ta holčina. "Tak zkuste ještě něco vymyslet," řekl jsem, a šel jsem se podívat na druhou skupinu.

Jen jsem se ohlédl na skupinu pár dětí dlaboucí dýni. Cítil jsem, jako by vydlabávali mě. Soucítil jsem s tou nevinou dýní. Oni snad nemají ani kapku soucitu. „Jak jste na tom?" Zeptal jsem se a snažil se usmívat, i když jsem musel přihlížet na tu hrůzu. „Už to skoro máme," odpověděla menší blonďatá holčina.

Už déle jsem nevydržel přihlížet, jak jí ubližují. Vrátil jsem se k první skupince. „Vymysleli jste ještě něco?" Naklonil jsem se nad stůl. „Vymysleli jsme psí filtr." Jak je mohlo napadnou udělat psí filtr na tu nevinnou dýni?„Děláte si srandu?" Nevěřil jsem že chtějí udělat na tak krásnou dýni psí filtr.

Když měli dýni vydlabanou, přišli jí dát první skupince, která na ní měla načrtnout, kde bude vyříznutá.

Vzal jsem si telefon a šel natočit instastories. „Vážně budeme mít dýni s psím filtrem?" „Ty jí aspoň nebudeš muset vyřezávat," ozval se Indián a já na něho natočil telefon. Jak jsem dotočil stories, dýni měli hotovou a stačilo, aby jí Indián vyřezal. Šli jsme na další aktivitu.

Před námi byla poslední venkovní aktivita. Děti měly běhat pro papírky s indíciemi a díky nim zjistit, o jaký horor jde. Do téhle aktivity jsem se nemohl zapojit a tak jsem kecal s vedoucími. Poznali většinu z nich. A zbývala poslední aktivita.

Vrátili jsme se na hotel. Všichni si šli odnést bundy a já na ně čekal před jídelnou. Díval jsem se, jak můj tým odchází. Přišla za mnou Naty, která se vracela se svým týmem.

„Proč se koukáš, jak tvůj tým odchází, přiznej se že se ti nějaká holka líbí," štouchla do mě. „Nelíbí, i když mám v týmu patnáct holek, tak se mi žádná nelíbí." Naštval jsem se a odešel na svůj pokoj.

Nenávidím, když se mě někdo ptá jestli se mi někdo líbí, protože se mi nikdo nelíbí a snažím se nějakou holku najít, jenže mě žádná nepřitahuje.

Přišel jsem na pokoj a chtěl jsem zkontrolovat sociální sítě, ale nenašel jsem po kapsách telefon. Kde jsem naposledy používal mobil? Když jsem šel do hotelu.

Šel jsem rychlým krokem do spodního patra. Cestou jsem potkal Naty, kterou jsem jen škrtl pohledem. Přiběhl jsem ke vchodu a všiml jsem si mého telefonu na stole. Naštěstí ho nikdo nevzal.

Na stole ležely dýně. Mezi nimi byla i ta naše. Zadíval jsem se do jejího vyřezaného obličeje. Srdce mi bušilo jako o závod. Uvnitř svítila svíčka. Její záře mě přitahovala. Pomalu jsem se přibližoval a v hlavě jsem slyšel její atraktivní smích, byla tak nevinná. Než jsem se nadál, už jsem ji držel v náručí a hladil ji. Sedl jsem si a opřel se o chladnou zeď. Mé pocity mě zahřívali nejen u srdce. Pomalu jsem zavíral oči a představoval si, jak spolu tančíme. Jenom my dva. Na louce plné květin, které unikly před pohlazením blížícího se podzimu. Možná, že má dýně byla prázdná, ale já se v tu dobu cítil naplněný. Jako bych doteď byl prázdný jako má dýně. I přes to, že nemá city, jsem měl pocit, že ke mně cítí totéž.