Different

27.

,,Měla bys ho nahlásit," řekla jsem klidně, když jsme o dva dny později seděly na její posteli. I když její máma nic netušila, sehrály jsme to tak, aby jí omluvila dny ve škole a ještě ji nechala chvíli doma.

,,Když ho nahlásím, budou o tomhle vědět všichni a to nechci. Sice asi nebude nejlehčí se přes to dostat, ale nic nahlašovat nebudu," řekla a já vykulila oči. V depresích tu byla skoro týden a nechtěla ho nahlásit?

,,Víš, že, když to udělal tobě, může to udělat i někomu jinému," nadhodila jsem a bylo vidět, že ji to trochu zarazilo. Nejspíš takhle neuvažovala.

,,Neudělá, jsem si tím jistá," svou odpovědí mě zaskočila. Jen jsem ale pokrčila rameny a v hlavě si říkala, že toto stejně není poslední rozhovor, který na tohle téma pojedeme.

,,Fajn, změňme téma. Byl tady Jimin?" zeptala jsem se, s určitým záměrem. Koukla se na mě a přikývla.

,,Jednou, včera večer. Divím se, že ho máma pustila dovnitř," pousmála se. Bylo dobré, že se jí vracel smysl pro humor. ,,Jsem ráda, že to víte zrovna vy, ale nikomu to neříkejte," zaprosila a já chápavě přikývla.

,,Myslím, že mu na tobě záleží," řekla jsem a ona na mě nevěřícně koukala se zvednutým obočím. ,,Nedívej se na mě tak, je to pravda," praštila jsem ji, ale ona pořád nic neříkala. Možná jsem to neměla zmiňovat, což jsem si uvědomila až poté.

,,Jdeme si uvařit něco dobrého," rozhodla jsem se, plácla ji přes nohu a zvedla se z postele.

,,Nemám moc hlad," oznámila mi, když už jsem byla před dveřmi.

,,Tak to nechci ani slyšet, jdeme jíst, honem," vytáhla jsem ji za ruku z postele a s jejím vrčením dovedla až do kuchyně, kde jsem ji posadila na židli ke stolu. ,,Tak co si dáme?" otevřela jsem lednici. Byla poloprázdná, ale i tak jsem dokázala vybrat věci na palačinky. ,,Doufám, že nedopadnou jako moje poslední lívance," ušklíbla jsem se nad to vzpomínkou.

,,Proč?" zeptala se mě. A já přemýšlela, jestli to říct.

,,Byl u nás Taehyung," usmála se a otočila se na její reakci. Mírně se usmála.

,,Takže jste spolu?"

,,Nejsme, pořád se nerozešel s Hyun-Soo a mě to dost vadí nebo jak bych to řekla," poškrábala jsem se na nose.

,,Není to snad pochopitelné?" zeptala se.

,,Je, ale pro něj asi ne, chápu ho, ale jeho sliby nestojí za nic," povzdechla jsem si. ,,Bůh ví, jak to bude dál," řekla jsem, ale mávla nad tím rukou. Otočila jsem a začala dělat palačinky, které byly během půl hodiny hotové. Naservírovala jsem je na stůl společně s jahodovou marmeládou a čokoládou, kterou jsem našla v kredenci.

,,Dej mu ještě čas," zakousla se do jedné z nich a já se na ni chvíli dívala.

,,Dám," přikývla jsem a také si jednu namazala. Zanedlouho byly pryč, jako by se po nich zaprášilo. A pak že neměla hlad! Zakryté pod jednou chlupatou dekou jsme ležel a koukaly na film. Při komedii jsme se obě občas i zasmály. Já ovšem uvažovala, jak mám vyřešit pekelnou situaci. Taehyung o ničem z toho, co se událo, nevěděl a večer chtěl přijít k nám na doučování. Nechtěla jsem ho přímo odmítnout, a tak to vyznělo, jako bych na něj byla za něco naštvaná, to jsem nechtěla. Nechtěla jsem ale ani odcházet od Mie kvůli klukovi. Taková jsem nikdy nebyla a nemohla jsem být holka, která ji tu nechá samotnou a jde se bavit jinam.

,,Jestli už potřebuješ jít, jdi," nabrala si hrst arašídových křupek a nepřestala sledovat televizi.

,,Tak to není, já-," snažila jsem se obhájit. Přišlo mi, jako by mi četla myšlenky a mrzelo mě to.

,,Klidně jdi, nemusíš se bát, už jsem se z toho dostala a to s vaší pomocí, takže nemusíš mít výčitky svědomí," pousmála se. Opravdu jsem měla výčitky, když mě doprovázela do kabátu a vyprovázela ze dveří.

,,Vážně ti to nevadí?" ujišťovala jsem se naposledy se svraštěným obočím. Nechtěla jsem ji tu nechávat.

,,Vážně, za poslední tři dny jsi tu byla pořád, určitě je mu to divné, musíš mu to vynahradit," uchechtla se. Došlo jí to a mě bylo trapně.

,,Nemusím mu nic vynahrazovat, jsi moje kamarádka a nehodlám tě zanedbávat kvůli-," nadechla jsem se pro pokračování, ale zarazil mě její ukazováček před mým obličejem.

,,A dost! Mám ti připomenout kvůli komu dostal můj bratr košem? Možná ti není příjemné se s ním teď vidět, ale věř mi, že až se rozejde s tou fůrií bude se i plně věnovat. Neměj starosti, ani o mě, ani o váš vztah. Znám Taehyunga dlouho a vím, že někoho jako jsi ty, on potřebuje," usmála se a mě zahřálo u srdce. Byla jsem ráda, že mi řekla něco takového. Pohladila jsem ji po ruce a poté už se vydala domů. Kvůli velkému mrazu jsem tam byla opravu rychle a by ráda, když jsem zapadla s teplým čajem do postele. Vstala jsem, až když zazvonil zvonek a já si uvědomila, že doma nikdo jiný nebyl. Seběhla jsem dolů a rychle otevřela dveře. Vpustila jsem dovnitř jak zmrzlého Taehyunga, tak i chlad, ze kterého mi naskočila husí kůže.

,,Ahoj," usmál se a věnoval mi pusu na tvář. Oklepala jsem se z jeho ledových rtů a oplatila mu pozdrav s úsměvem. ,,Máma není doma?" zeptal se, když se pořádně porozhlédl po domě. Zakroutila jsem hlavou a vydala jsem se nahoru. On si mě ale za rukáv velké mikiny přitáhl blíž, a tak jsem mu prakticky spadla do náruče. Držel mě oběma rukama za pas a já byla přitisknutá na jeho hrudníku. Koukali jsme si do očí, dokud mě jemně nepolíbil. Usmála jsem se nad tím, že mě celou dobu držel pár centimetrů nad zemí a bylo mu to úplně jedno. Své ruce jsem obtočila okolo jeho krku a usmála se.

,,Myslím, že jsi tu kvůli doučování, jestli se nepletu," zasmála jsem se a odstrčila ho od sebe.

,,To sice jsem," řekla a propletl si se mnou prsty. ,,Ale myslím, že by se daly dělat zajímavější věci," nadhodil s úšklebkem.

,,Budete mít na svědomí moji pětku ze zítřejšího individuálního testu, pane," zasmála jsem se a postavila se na první schod, abych byla stejně vysoká jako on, stejně mi ještě pár centimetrů chybělo.

,,To bych asi přežil," objal mě kolem pasu a já mu poupravila vlasy, které mu padaly do čela.

,,Ale já ne, takže se na to musíme vrhnout," řekla jsem už vážně, chytila ho za ruku a táhla ho nahoru. Hned jsem otevřela učebnici korejštiny a sedla si na postel.

,,Fajn, když jinak nedáš, jdeme na další lekci," povzdechl si a začal svůj výklad.